Hádej slova

Historie slov ze hry HadejSlova.cz seřazených dle abecedy.

Aktuálně zadáno 1012 slov (+ nulté slovo),
tedy od 14. 1. 2022 do 22. 10. 2024 (včetně).

Průběžně aktualizováno.

Malování podle čísel

Junior si oblíbil Super Maria a 8bitovou grafiku tak nějak všeobecně, takže teď jedeme vybarvování čtverečků. Nabídka obrázků volně ke stažení nás tak docela neuspokojila, takže jsem přemýšlela, jak si vyrobit vlastní „pixel art“. Po chvíli koumání jsem to s pomocí wordu a excelu dala dohromady a vyrobila několik číselných omalovánek na téma Super Mario.

Tip na výlet s dětmi - Naučná stezka Klucanina

Kde to je: nad městem Tišnovem, okres Brno-venkov, Jihomoravský kraj.

Co tam je: rodinná naučná stezka (pracovní listy), volně přístupná rozhledna Klucanina, dětské hřiště u parkoviště, kaple smíření sv. Dismase lotra s trubicovými zvony.

Délka stezky: stezka měří 1,2 km (+ cesta zpět) a lze ji projít i s kočárkem (je tu pár objížděk). Naše trasa měřila cca 4,5 km, v mapách ZDE.

Legrace s verba dicendi

Včera jsem dočetla Jazykové jednohubky od Jana Táborského, knihu, která obsahuje velké množství zajímavostí o češtině a neměla by tedy chybět v knihovně opravdového lingvistického nadšence. Vtipně, ale zároveň fakticky správně, se tu rozebírají různé jazykové jevy, původ a význam slov, rčení i úsloví nebo školáky oblíbená pravidla českého pravopisu. Knížku můžu jedině doporučit!

Jeden z posledních sloupků se věnuje tzv. slovesům mluvení, tedy verba dicendi, což jsou slovesa používaná pro uvození přímé řeči (např. odpovědět, říct, zeptat se, pronést). Autor knihy odkazuje na články Roberta Adama a Aleny Vostré, kteří verba dicendi použili pro vytvoření vtipných jazykových hříček. Část z nich si lze přečíst na webu Asociace češtinářů, kde je také odkaz na wordovský dokument s dalšími příklady.

Po dočtení knížky se mi ještě nechtělo spát, a tak jsem se bavila nejdříve procházením výše uvedených odkazů, posléze vymýšlením vlastních hříček (s přispěním tohoto nedocenitelného seznamu Verba dicendi v.1.7). Taky jsem si vzpomněla, že s tématem se vlastně nesetkávám poprvé a našla na Twitteru své dva příspěvky z roku 2017. 

Nápadů postupně přibývalo, tak jsem si je sepsala, a ráda se o ně nyní podělím.

„Doleva,“ pravil. „Ne, vpravo,“ ulevil si.

„V té vaně je nějak málo vody,“ připustil.

„Je tu tma jako v pytli,“ osvětlil.

„Jé, vodopády!“ mumlaly.

„Tak co bude s tou protézou?“ rozhodila rukama.

„Byl to jen okamžik,“ trval na svém.

„Šíří se tu nějaká nová nemoc,“ bacil do stolu.

„Mám problémy s inkontinencí,“ uniklo mu nechtěně.

„Podám ti sůl,“ cukrovala.

„Kde mám mýdlo?“ uklouzlo mu.

„Stojím u vrat,“ bránil se.

„Podlaha už je umytá?“ dotírala.

„Kde je to uhlí?“ snažil se z něj vydolovat.

„K obědu byla hrachová kaše,“ nafukoval se.

„To není dobrý vodič,“ odporoval.

„Stůjte!“ usadil je kapitán.

„Roháč, střevlík, tesařík,...“ broukal si spokojeně.

„Jistě, přeskočíme plot,“ podlézal Tondovi.

„Raději postojím,“ nesednul mu na lep.

„To je ale kanón,“ dělo děvčátko překvapeně.

„Co myslíte, pane doktore?“ mudrovala.

„Tu pistoli nechej v autě,“ odzbrojila ho s úsměvem.

„Konec představení!“ oponoval.

Po deseti letech do stejné řeky

V lednu roku 2011 jsem se pustila do projektu 365. Každý den jedna fotka. S Ferou. Odhodlání fotit mi vydrželo po celý rok, a tak se dnes můžu kochat tím, co jsem dělala přesně před deseti lety.

Do Athén (Hanáckých)

Je poměrně známým faktem, že se Litovli přezdívá Hanácké Benátky a Velkému Kosíři zase Hanácké Mont Blanc. Díky geocachingu jsem však zjistila, že Haná má taky svůj Jeruzalém (= Prostějov; kvůli početné předválečné židovské komunitě) a Versailles (=Vyškov; v 17. století zde byl vystavěn zámek se zahradami). My jsme se koncem července vypravili do Kroměříže, tedy Hanáckých Athén. Usoudili jsme, že by Juniora zatím zámek ani obrazárna příliš nezaujaly, takže jsme raději zamířili do zahrad.

Pátrání

Pondělí. Pěkná viditelnost. Koukáme z balkónu, vytahujeme dalekohled a v dáli vidíme stavbu, zřejmě kostelík. Na stráni, nad loukou, pod zalesněným kopcem. Ale co to vlastně je? A kde?

Tahle zdánlivě jednoduchá otázka nás dnešního deštivého dopoledne nakonec zavedla do 66 km vzdálené obce v okrese Vyškov. Až tam totiž za pěkného počasí z našeho bytu dohlédneme.

Nejdřív jsme se samozřejmě pokoušeli objekt identifikovat za pomocí map na internetu. Kostel v Dubu nad Moravou a Tovačov jsme určili bez problémů, takže stačilo pomyslně propojit náš dům s věží tovačovského zámku a pokračovat daným směrem dál na jihozápad. A pak kousek víc na východ. Jenže nikde v mapách se nám nepodařilo najít podobné dva kostelíky. Oblast jsme trefili zhruba správně, jak se později ukázalo, ale odpovídajících fotek bylo v mapách bohužel málo. Ani funkce Panorama nepomohla. Řekli jsme si tedy, že se někdy pokusíme tím směrem vypravit a záhadu vypátrat.

Dnešní den byl od rána deštivý, takže na výlet to moc nevypadalo. Proč se ale nevydat na pátrací výpravu za záhadným kostelíkem? Hledat přece můžeme i z pohodlí a sucha našeho automobilu. Rozhodli jsme tedy, že zkusíme jet směrem na Tovačov a koukat v dál, třeba z toho něco bude. Pak nás napadlo dojet k vysílači u Dobrochova, odkud by mohl být dobrý výhled tím správným směrem (no a navíc tam je keška, takže kdybychom neuspěli v bádání, našli bychom aspoň něco).

Měli jsme štěstí. Mraky se u vysílače na chvíli rozestoupily, pršelo jen decentně, kešku jsme našli a směrem na jih jsme zahlédli i oba povědomé kostelíky. Usoudili jsme, že jeden z nich je v obci Švábenice. A ten zdánlivě osamocený objekt pod lesem? Kostel sv. Václava v Orlovicích. Nedalo nám to a jeli jsme se podívat téměř až k němu. Je to on! Teď zas můžeme klidně spát.

Až bude někdy hezčí počasí, vypravíme se přímo ke kostelu. Je tam vyhlídkové místo, lavička, parkoviště a zbytky hradu Orlov. To by mě zajímalo, jestli odtamtud uvidíme náš dům.

P.S. A jinak jsme normální. Až na tu hlavu :-D

Naučná stezka Kukyho les

Naučnou stezkou Kukyho les

vydejte se ještě dnes!

My si ji prošli odpoledne a (pra)rodičům s dětmi ji můžeme jedině doporučit.

Cestou necestou aneb Pár tipů na výlet

Loňské léto bylo nabité událostmi. Dovolená, kempování, výlety, chata, návštěvy. Skoro jsem nestihla stahovat fotky a zapisovat nalezené kešky, natož abych něco dala na blog.