Zobrazují se příspěvky se štítkemgeocaching. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgeocaching. Zobrazit všechny příspěvky

24. dubna 2021

Tip na výlet s dětmi - Naučná stezka Klucanina

Kde to je: nad městem Tišnovem, okres Brno-venkov, Jihomoravský kraj.

Co tam je: rodinná naučná stezka (pracovní listy), volně přístupná rozhledna Klucanina, dětské hřiště u parkoviště, kaple smíření sv. Dismase lotra s trubicovými zvony.

Délka stezky: stezka měří 1,2 km (+ cesta zpět) a lze ji projít i s kočárkem (je tu pár objížděk). Naše trasa měřila cca 4,5 km, v mapách ZDE.

21. srpna 2020

Do Athén (Hanáckých)

Je poměrně známým faktem, že se Litovli přezdívá Hanácké Benátky a Velkému Kosíři zase Hanácké Mont Blanc. Díky geocachingu jsem však zjistila, že Haná má taky svůj Jeruzalém (= Prostějov; kvůli početné předválečné židovské komunitě) a Versailles (=Vyškov; v 17. století zde byl vystavěn zámek se zahradami). My jsme se koncem července vypravili do Kroměříže, tedy Hanáckých Athén. Usoudili jsme, že by Juniora zatím zámek ani obrazárna příliš nezaujaly, takže jsme raději zamířili do zahrad.

23. dubna 2020

Cestou necestou aneb Pár tipů na výlet

Loňské léto bylo nabité událostmi. Dovolená, kempování, výlety, chata, návštěvy. Skoro jsem nestihla stahovat fotky a zapisovat nalezené kešky, natož abych něco dala na blog.

5. února 2018

Deset let hledání

Ne, nejedná se o žádnou kachnu, je to vážně už deset let, co jsme kačery.
Ano, přesně taková doba uplynula od nálezu naší první kešky.

Pamatuju se úplně přesně, jak jsem se začátkem roku 2008 pro geocaching nadchla, Czechbarta nalákala popisem hry v samých superlativech, zaregistrovala se na geocaching.com i geocaching.cz pod přezdívkou jmeli a místo učení na zkoušky pak luštila šifru keše nazvané Kamasutra, protože to v té době byl jeden z nejblíže umístěných pokladů. Řešení finálních souřadnic bylo naštěstí úspěšné.
V úterý 5. února 2008 jsme se vypravili na náš první lov. A nalezli jsme, juch. Detaily už si úplně nevybavuju, každopádně jsem našla dvě fotky z mobilu. Tenkrát asi taky byla docela teplá zima, sníh nikde, spíš to vypadá na pěkné bláto. Ani nevím, kdo z nás dvou tu památnou kešku vlastně našel. V každém případě nás to hledání oba chytlo.

23. července 2017

Pár tipů na krátké výlety

Tyhle výlety vám nezaberou zas až tak moc času. Pokud se tedy nebudete dlouze kochat krajinou. Což samozřejmě můžete.
Jsou to spíš takové odpolední/dopolední procházky s nějakým tím bonusem. A když si k nim najdete v okolí ještě nějaký další zajímavý cíl, pak se klidně mohou stát i výletem celodenním.

4. června 2017

Mladějovská úzkokolejka

Na sobotu jsme naplánovali celodenní výlet. Předpověď počasí hlásila teplo až vedro a my jsme se odvážně vydali vstříc páře.
Parno jsme opravdu zažili (dokonce dvojité). Chvílemi nám také bylo trochu úzko, což nás ovšem nevykolejilo.
Návštěvu Mladějovské průmyslové dráhy zkrátka můžu vřele doporučit všem milovníkům vlaků, traktorů, bagrů, uhlí, dolů i rozhleden. Stojí to za to.

11. května 2017

Okolo Žernavy

Pondělní odpoledne vypadalo, co se počasí týče, docela přijatelně, a tak jsme přemýšleli nad nějakým kratším výletem. Někam, kde bude svítit slunce (do lesa ne, tam by bylo po předchozích deštích mokro), mohlo by tam být pár kešek a taky trochu výhled, protože viditelnost se zdála být velmi dobrá. Nakonec jsme vyrazili k Přerovu a užili si krásnou procházku. Všechno tu bylo: slunce, kešky, výhled a navíc ještě zvonkohra, ovce a lom.

12. září 2016

Ještě jednou o dovolené v Beskydech

Do Beskyd jsme se vydali celkem na čtyři dny. Na Pustevny jsme vyrazili raději už v pátek s tím, že o víkendu tam bude ještě víc lidu (a i tak tam byla hlava na hlavě), na sobotu jsme zvolili trochu méně známý cíl. Jezero v Jezerném.

30. srpna 2016

První dovolená ve třech

Jaký jiný titulek by taky mohl následovat po poslední dovolené ve dvou...

Na první rodinnou dovolenou jsme zamířili do Beskyd. A udělali jsme dobře. Zatímco doma panovala třicetistupňová horka, my jsme se potulovali po horách, kde byla teplota poměrně příjemná.

21. července 2016

Výlety s kočárkem 2 - Nad Terezským údolím

Po menší pauze pokračuji v (ne)pravidelné rubrice Výlety s kočárkem.
Tentokrát procházka pro opravdu všechny typy kočárků. Celá trasa sice vede lesem, ale po pěkném rovném povrchu.

25. května 2016

Výlety s kočárkem 1 - Lovecká chata u Horky

Jsme nadšení turisté a výletníci, takže když Junior trochu povyrostl a jarní počasí začalo lákat ven, přemýšleli jsme o tom, kam vyrazit. Na internetu jsme bohužel moc inspirace pro výlety s kočárkem nenašli, a tak jsme si museli trochu namáhat hlavy. Spojením tří různých zdrojů (vizte dále) spolu s mapami a špetkou zdravého selského rozumu jsme nakonec něco málo vykoumali. 
Možná se to bude hodit pro inspiraci někomu dalšímu, takže otevírám (ne)pravidelnou rubriku Výlety s kočárkem.

26. srpna 2015

Sto rozhleden

Rozhleden jsou u nás doslova stovky.
Já mám za sebou návštěvu teprve první stovky. I to je samo o sobě docela úctyhodné číslo. No ne? Jen si vezměte těch schodů, co bylo potřeba vyšlápnout až na jejich vyhlídkové plošiny...

15. července 2015

Poslední dovolená ve dvou

Po všech těch vzletných názvech jako Výprava na Pravý Točník, Expedice Po stopách Sváti Pulce nebo Na dohled od Ještědu zní titulek tohoto příspěvku trochu smutně. Jenomže zásadní tam není slovo POSLEDNÍ, ale spojení VE DVOU. Protože časem se určitě uskuteční další dovolená. A tam už velmi pravděpodobně pojedeme ve třech ;)

Podtitulek by klidně mohl znít třeba Ve skalách a mezi zebrami, ale to mi trochu zavánělo mayovkou...

27. září 2014

ZZ - západ zářijový

Na zimu odlétají ptáci na jih. My jsme na sklonku léta odjeli na západ. Na západ naší republiky. Ale jen na pár dní.
Takový prodloužený víkend v září může dopadnout v podstatě jen dvěma způsoby: buď nastane prosluněné babí léto, nebo se začne hlásit podzim a celé dny mží, prší, kape, ba i leje jako z konve. Mlhy included ;)
Zažili jsme obojí.

Ale stejně, když to srovnám s tím výletem na Kokořín... :-D (Omlouvám se, ale takhle bude zřejmě začínat každý cestopisný příspěvek.)


19. října 2013

Cestou necestou okolo Islandu, část třetí

Nikdy bych nevěřila, že může být na Islandu tolik kruhových objezdů. V řadě hezky za sebou cestou z Reykjavíku, jeden za druhým, v rozestupech po necelém kilometru. Jako nějaké obrovské korále na šňůrce.

28. dubna 2013

Jak jsme jeli GEODAKAR 2013

Barva na Czechbartově řidičáku ještě nestačila ani pořádně zaschnout, když přišel s návrhem zúčastnit se letošního Prostějovského Geodakaru. Byla jsem příjemně překvapena. Souhlas, jedem!

V sobotu 27. dubna v půl sedmé ráno tedy vyrážíme na místo srazu, do autokempu Žralok v Plumlově. Jde se na věc! Už při čtení pravidel nám trochu zatrne. Tohle nebude nic lehkého. Deset stageí (= deset šifer), pár dalších disciplín, něco kolem sta kilometrů a to vše v osmihodinovém limitu. Uff. Auta polepujeme velkými identifikačními cedulkami s názvem a číslem týmu. Cítíme se jako opravdoví závodníci a zároveň nám to zajistí pozornost všech účastníků silničního provozu na Prostějovsku.

V deset hodin a dvacet minut konečně startujeme. Dostáváme mapku, na které je napsáno jenom hvězdárna. Naštěstí víme, že v Prostějově jedna taková stojí. Super, aspoň víme, kam jet. Na místě samém nacházíme indicie, ale co s nimi? Po hodině luštění si píšeme o nápovědu. Sice to znamená 45 minut navíc, ale když s tím nejde hnout, tak co jiného zbývá. Jede se do Dubu, ke kostelu. Dostáváme papír s fotkami, klasický Letterbox. Docela v pohodě se dostáváme do Tovačova, k šifře s pavučinou. První část souřadnic na nás vypadne hned, ale s druhou ne a ne pohnout. Nálada je ponurá, venku hic, v autě hic, hlavy bolí. Píšeme si o další 45minutový kopanec, ale i tak máme docela problém s řešením. Nakonec z papíru cosi vypadne. Projíždíme vesnice, o nichž jsme v životě neslyšeli (Hrubčice, Čehovice) a míříme na čtvrtou stage k rybníku. Tady nám to naštěstí docela jde, nálada se zlepšuje a míříme dál. Končíme v poli u zbytků cihlové stavby, asi komín nebo něco takového. Usilovně dumáme, posilňujeme se obloženými chleby a banánem, ale nic. Opět nápověda, času už totiž není moc. Naším cílem je dojet, byť bychom byli poslední. Hlavně v limitu. Jinak hrozí diskvalifikace. Na šestém stanovišti, u obce Hradčany, raději bereme 20minutovou penalizaci než abychom odmontovávali kolo. Máme obavu, že bychom ho už nevrátili zpátky. Místo papíru dostáváme CD. Pouštíme si ho a zapisujeme názvy skladeb. Pak ale přichází devátá nahrávka. Ticho. Pak morseovka. Aha, rychle luštíme a vyrážíme do Otaslavic k hladomorně. Z krabičky vytahujeme papír s textem o ohni. Času je už opravdu málo, takže po chvíli zase prosíme o pomoc. No jo, oheň! Máme papír držet nad plamenem a uvidíme. Fouká a zapalovač je po chvíli strašně žhavý, na jednom místě si kus indicie propálíme, ale i přes všechny tyhle nástrahy se nakonec souřadnice objevují. Míříme k prostějovskému zámku, kde si vyzvedáváme popis cesty k deváté zastávce. Tohle nás baví, jde nám to. 

Na místo určení dorážíme v pohodě. Czechbart neohroženě překonává Romži pomocí dvou lan natažených mezi stromy. Liché stage nám zatím moc nešly, ale tady najednou svitne myšlenka, přicházím na šifru, hurá! Nálada posádky je výtečná, vypadá to, že to stihneme. Honem, už jen poslední stanoviště. Tu v rámci soutěžní disciplíny tlačíme auto. Za to dostáváme dvě lahve kofoly, nic víc. Sice víme, že máme jet rovnou do cíle, tedy zpátky do autokempu, ale ještě je potřeba zjistit nějaké souřadnice a co na nich je. 

Obal kofoly mi připadá podezřelý, takže ho rozškubnu a ejhle, z vnitřní strany jsou nějaké znaky. Celkem lehká šifra. Zatímco se auto smýká po kruháčích, zapisuju čísla a zjišťuju, že výsledkem je Drozdovický rybník. Do kempu dorážíme sice po osmihodinovém limitu, ale ještě v rámci patnáctiminutové rezervy. To sice znamená další penalizaci, ale dojeli jsme a to je hlavní! Hlásím výsledek posledního úkolu. Je to správně!
Nemyslíme na nic jiného než na slíbený gulášek. Zapíjíme ho zbytky kofoly.
Přijíždí poslední posádky, povídáme si s ostatními, hodnotíme a smějeme se.

Čeká nás vyhlášení výsledků. Z 25 posádek nakonec bylo 6 diskvalifikováno, někteří to vzdali, jiní nedojeli v limitu. Náš tým skončil na krásném 16. místě, jsme spokojeni. První dva týmy si se závodem poradily úplně bez nápověd. Respekt!
Utahaní, ale spokojení a s medailemi na krku, odjíždíme domů. Afterparty U Ječmínka vzdáváme, těšíme se na sprchu. Domů dorážíme kolem deváté večer.

Sice jsme chvílemi mysleli, že to vzdáme, ale nakonec to bylo supr. Stálo to za to! Takže dík všem a geocachingu zdar!

P.S. Hrubý náčrt trasy letošního geodakaru zde: http://www.mapy.cz/s/6Zyi


Šifry z geodakaru, pro velké zvětšení klikni sem

9. září 2012

Hřebíková



Kdysi se v továrně v Hlubočkách-Dukle vyráběly hřebíky, a tak se této části obce říkalo "Hřebíková". A právě nedaleko areálu bývalé fabriky vznikla tato pěkná keška.

Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách.

3. září 2012

Mega Moravia 2012

Nové triko
Od pátku do neděle se ve Velké Bystřici a okolí konal geocachingový megaevent. Ukončení celé akce proběhlo před bazilikou na Svatém Kopečku (viz foto)

Více info ve Zpravodaji (nebudu to přece psát dvakrát :) a nebo na oficiální stránkách eventu www.megamoravia.cz.


Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách.


14. srpna 2010

Geozamyšlení

Nedávno jsme na výletě potkali kolegy geocachery. Jejich oslovení nás zaskočilo tak, že mě to přimělo k malému geozamyšlení.

Geocaching začíná v poslední době v Česku nabírat na popularitě. Spousta lidí tuhle "hru na pomezí sportu a turistiky" provozuje a nespočet dalších o něm alespoň někdy slyšelo díky množství článků v novinách či dokonce reportážím v televizi. Některé z tzv. poučených mudlů potom zas až tak nepřekvapí, potkají-li v lese člověka, který si prohlíží ztrouchnivělé pařezy nebo na náměstí obhlíží dopravní značky. Ví, že hledá jakousi "krabičku s pokladem", i když se snaží tvářit nenápadně. Často se však kačerovi podaří pravý směr jeho zájmu utajit, a tak loví zcela neprozrazen. Fíglů je spousta - neprozradím ;)

Jak má ale geokačer poznat, kdo hledá kešku a kdo jenom tak postává na mostě a shlíží do řeky? Opravdu toho turistu tak zaujala ta mapa nebo si prohlíží všechna možná místa, kam by se pomocí magnetu dala šoupnout mikrocache? Mám se zeptat, zda ten člověk hledá? Co když prozradím místo úkrytu?
Někdy je trénovanému oku zkušeného geolovce vše jasné. Jako onehdy, když jsme u hasičské zbrojnice potkali podezřelého chlapíka s papírem a tužkou v ruce. "Už jste ji našel?" zeptali jsme se rovnou, protože, upřímně řečeno, kdo jiný než geokačer by v pondělním odpoledni obhlížel malou vesnickou hasičárnu. "Ještě ne," odpověděl nyní už prozrazený kolega, a tak jsme se dali do společného hledání a za chvíli byla naše.
Jindy to ovšem tak jasné není. V té chvíli je vhodné použít terminus technicus, protože jako mnoho jiných spolků má i geokačerstvo svůj slang. (Viz!)

Jednou z nejpoužívanějších úvodních vět je prosté "Keš?" Chytne-li se kolega a prohodí něco ve smyslu "Ále, nemůžu ji najít", pak víte, že jste mezi svými. Pokud ovšem odpovědí bude jen udivený výraz, pak je třeba rychle vzít zpátečku.
Je tomu asi čtrnáct dní, co jsme zrovna tohle slůvko slyšeli od místostarosty, když jsme po marném pokusu o odlov seděli na břehu velkobystřického náhonu. Vedení města bylo evidentně poučeno. Bodejť by ne, když nedaleko ústí inkriminovaného kanálu je prý kamera. Odvětili jsme tenkrát místostarostovi, že keš budeme muset jít hledat jindy...

S opravdu krásným příkladem použití identifikační geootázky jsme se potkali víkend předtím, jak už jsem zmínila v perexu. Náš dvoučlenný tým, pracující pod přezdívkou jmeli, měl na víkend pozvanou návštěvu, a tak se na sobotu naplánoval malý pěší výlet na Kamenné proudy u Domašova. Já, Milášššek, kamarádka Doktorka a kamarádka Veterinářka jsme údolím Bystřice došli až na Smilov k bývalému mlýnu, vedle kterého stojí pěkná kamenná kaplička. Jak se tak kocháme, najednou z křoví vyskočí chlapík a slovy "Máte hint?" nás dokonale překvapí. Kamarádky, ač o geocachingu trochu vědí, jsou tím neznámým pojmem zaskočené. Já se po chvíli probírám ze šoku (znělo to jako "Stůj nebo střelím!") a vysvětluji kolegovi, že tuhle kešku jsme našli už dříve a Milášššek se nabízí, že místo úkrytu ukáže. Pak se dáváme do řeči a padají výrazy jako multina, listing nebo FTF. Tohle přesně jsou ty termíny, kterým rozumí jen zasvěcení. Nebo by alespoň rozumět měli. Když je ovšem vykřikne někdo z houští, může i kačer vzít do zaječích. Nebo do kačeřích?

Nakonec je ale vždycky lepší pokud široko daleko kolem předpokládáného místa úkrytu nikdo není. Člověk si aspoň může lámat hlavu sám. O to větší je pak radost z nálezu.
Pokud ale přece jen nějakého geokolegu potkáme, pak se s ním po úspěšném zalogování stylově rozloučíme. Líbí se nám pozdrav "Nechť vás provází signál"



P.S. Máte-li pocit, že hráči geocachingu strkají před téměř každé slovo předponu geo-, máte pravdu. Všechna geovozidla, geomanželé, geomanželky a geopsi budiž nám svědky...

21. května 2010

Keška číslo 500

V neděli 16. května 2010 jsme se navzdory nepříznivému počasí vydali na lov naší jubilejní kešky.
Zmokli jsme, boty jsme si řádně zapatlali bahnem, ale stálo to zato!