Po deseti letech do stejné řeky

V lednu roku 2011 jsem se pustila do projektu 365. Každý den jedna fotka. S Ferou. Odhodlání fotit mi vydrželo po celý rok, a tak se dnes můžu kochat tím, co jsem dělala přesně před deseti lety.

Fera se vrací

Potřebovala jsem se něčím trochu odreagovat, a tak jsem po šesti letech „probudila“ Feru a obnovila její starý blog.

Where The Hell Is Fera?

Znáte Where The Hell Is Matt? Tak si vygooglujte nějaké jeho video. Matt Harding se totiž stal známým právě díky svým videům, kde tančí na různých místech světa. 

Fera netančí, ale na různých místech Evropy se už vyfotila. Na rozdíl od Matta vám ovšem neprozradí, kde přesně to bylo. Přijdete na to?

Nápovědu hledejte na Feřiných stránkách.

Pulsatilla grandis

Pulsatilla grandis neboli Koniklec velkokvětý u Strejčkova lomu (viz mapu). A Fera.

Skutečně aprílové počasí. Dneska se během hodiny změnilo počasí ze zatažena na slunečno, pak následovalo mrholení, které přešlo v bouřku a za několik desítek minut je opět slunečno, ptáci řvou.
Rozhodně lepší než sněhové přeháňky z minulého týdne. Jak se zdá, jaro bylo opravdu za kopcem. Tož vítej!

Víkendový relax

Čas od času člověk potřebuje trochu dobít baterky, načerpat nové síly, vypnout, zkrátka si dát na chvíli pohov a nezabývat se ničím Hrozně Závažným. A jelikož nejsem z těch akčních lidí, co musí pořád Něco Důležitého dělat, občas se prostě ničemu Zcela Zásadnímu nevěnuju a jenom relaxuju. Takže se později, již řádně odpočatá, opět můžu vrhnout do všech těch Strašlivě Podstatných záležitostí, a to tak, že po hlavě.

Například dneska odpoledne ve společnosti komisaře Julese Maigreta pracuju na háčkovaném přehozu, zatímco za oknem svítí sluníčko, fouká a je jeden stupeň pod nulou. A včerejšek? Ten jsem strávila přípravou na Velikonoce (výsledky). Zítra už bych teda zase mohla zvesela softwarově analyzovat :)

Dvanáctý týden roku 2013 s Ferou

I takové ty "pomalé" dny bych si ale chtěla zapamatovat pro případ, že bych si z nich potřebovala dobíjet baterky opakovaně. Letos si je, spolu s těmi akčními chvílemi, skladuju v třiapadesátce. U Fery v síti. Je to totiž velmi klidodárné... Fakt!

Myšlenkou dne tedy je: Občas se na všecko vybodněte a hoďte se do klidu!

Rok 2012 v obrazech

Pohlednice

Už je to víc jak rok a půl, co mi přišel klasický pohled. Byl z New Yorku a dorazil až v den, kdy se z Ameriky vrátil i @czechbart. Z obou jsem měla radost.

Tentokrát pohlednice přišla z Česka a jejím odesílatelem byl @ohlad. Má totiž velice nápaditou třistapětašedesátku, která se jednoduše jmenuje 365 postcards. V rámci ní posílá pohlednice nejen po Česku, ale i jinam do světa.

Jednu takovou jsem dneska dostala i já. Potěšilo mě to a moc děkuju! (Chtěla jsem napsat, jak je úžasné najít ve schránce pohled nebo dopis, ale poštu vyzvedává @czechbart, takže o tuhle pasáž jsem bohužel ochuzena.) I tak je to ale fajn.

Pokud chcete i Vy najít ve schránce pohlednici, stačí jen najít ten správný kontakt ZDE, a pak můžete začít netrpělivě vyhlížet pošťáka/pošťačku. Zapojte se!

Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách.

Víkendy

Jeden víkend na Královéhradecku, druhý víkend v Jeseníkách.


Sešlost s "děckama z vysoké" na chatě v Kobylicích (u Nechanic) se vydařila. Bečku jsme ztrestali, popovídali si, maso opekli, houby nasbírali, dobrou polívečku z nich udělali  a dost se nasmáli.

Nestárnoucí pravdy...

Bylo prostě dobře. Když se sejde dobrá parta, tak je sranda prohibice, neprohibice.

A nečekaná "exkurze" k bývalému dolu Hřebeč - přímo geomorfologicko - učebnicová ukázka badlands - to byla vážně stylová tečka za tím naším GIS případem :)

Více fotek v galerii.

Další zářijový víkend mě zavál pro změnu do Jeseníků. Firemní outdoor v Koutech nad Desnou taky nebyl vůbec špatný. Bruslení okolo horní nádrže Dlouhých Strání sice bylo trochu víc adrenalinové než jsme čekali, ale aspoň máme silné zážitky.

V sobotu bylo opravdu ošklivo, a tak jsme místo na túru z Červenohorského sedla na Švýcárnu, zamířily s kolegyněmi na kešky v Koutech a okolí. A vůbec jsme toho nelitovaly.

Most přes Divoký potok

Fakt velký hřib. A Fera. A kočka.

A v neděli? To bylo opravdu nádherně. Procházka z Ovčárny na Praděd, výtečné borůvkové knedlíky s tvarohem a zpátky dolů na koloběžkách.

Panoráma - pohled z Pradědu na jihovýchod

A tak jsem se konečně rozhodla. Nejradši ze všech ročních období mám babí léto...

Hřebíková

Kdysi se v továrně v Hlubočkách-Dukle vyráběly hřebíky, a tak se této části obce říkalo "Hřebíková". A právě nedaleko areálu bývalé fabriky vznikla tato pěkná keška.

Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách.

Mega Moravia 2012

Nové triko

Od pátku do neděle se ve Velké Bystřici a okolí konal geocachingový megaevent. Ukončení celé akce proběhlo před bazilikou na Svatém Kopečku (viz foto)

Více info ve Zpravodaji (nebudu to přece psát dvakrát :) a nebo na oficiální stránkách eventu www.megamoravia.cz.

Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách.

Cimburk a Kazatelna

Sobotní výlet na hrad Cimburk u Koryčan.

A procházka k přírodní památce Kazatelna.

Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách.

Zoopark a Dinopark

Jelikož nám měsíční dálniční známka platila až do 1. července, chtěli jsme ji ještě naposledy využít. A tak jsme se vypravili do Vyškova.
Nejdřív jsme si prohlédli zoo. Je taková menší a skromnější, ale moc pěkná.

Pak nás vláček převezl do Dinoparku. Ještě štěstí, že je tam tolik stromů, jinak bychom se určitě uvařili ve vlastní šťávě...

Prohlídku města jsme vzhledem k tropickým teplotám vzali už jen tak letmo. Radniční věž byla stejně zavřená. A cestou domů jsme se zastavili ve Velké Bystřici na zmrzku. V tom hicu to přišlo vážně vhod.

Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách

Veselé Vánoce

Šťastné a veselé Vánoce
přejí
Looney, Czechbart a Fera

Šaty

Takové holčičí ublognutí... Nebo možná taky ne.

Kdo je doma, ten se počítá

Sčítací listy k SLDB 2011 už jsou doma!

Sčítací komisařka přišla dokonce o půlhodinku dřív než napsala na lístek. Vrazila mi do ruky celkem tři papíry, k tomu vysvětlivky a zase odešla. Šlo to překvapivě rychle. Teď koukám na www.scitani.cz a přemýšlím, kam s nimi, s listy. Potřebovat z nich budeme stejně jen kódy.
Až dosloužím, chci do sběru... Takže asi tak.

Probírám se nejčastějšími dotazy ohledně sčítání a říkám si, že je to celé složité jak žebřík dvoják. Termín "rozhodný okamžik" zamotal hlavu nejednomu z nás. I těm, kdo se běžně zdržují v místě svého trvalého bydliště.
Problémy kolem samotné distribuce rozladily i ty, kdo do té doby přistupovali k celé záležitosti apaticky.
Většina položek ve FAQ se týká účelu, důvodu a využití údajů ze sčítání. ČSÚ zkrátka stále musí vysvětlovat, na co nám to vlastně bude. Po pravdě řečeno, já to třeba stále tak úplně nechápu.
Sčítání taky opět podnítilo určité skupiny obyvatelstva, které se honem snaží vzbudit v lidech (hlavně na Moravě a ve Slezsku) národní hrdost. Na co ale komu bude, že si do kolonky národnost napíšu třeba olomoucká?

Navzdory tomu, že s celou akcí víceméně nesouhlasím, a připadá mi jako velké plýtvání peněz, se ale k výzvě Nechi být sečten jmenovitě nepřipojím. Sčítání lidu, domů a bytů mi totiž připadá jako jedna z těch věcí, o které můžeme diskutovat, můžeme o ní vést spory, můžeme s ní i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti ní dá dělat... A tak to také děláme.

Další slaměnka

Přece jen jsem si vzpomněla na článek od Candycane, který byl nejen o vzniku slovního spojení "slaměná vdova". Znovu jsem si ho se zájmem přečetla.

Projekt 365

365 dní s Looney...

Loňský rok byl, co se blogování týče, poněkud slabší. Když už mi totiž něco zajímavého začalo vrtat hlavou, většinou jsem se nakonec nedokopala k tomu, abych celou myšlenku sepsala. Navíc bylo často nutné dumat nad zásadnějšími věcmi, než je nový příspěvek do webového zápisníku.

Na druhou stranu jsem zjistila, že nejlepší nápady přicházejí při monotónních manuálních pracích. Takových těch oblbujících činnostech typu fénování vlasů, žehlení (viz scéna z Vratných lahví) nebo utírání prachu. Případně při čekání na vlak. Taky těsně před usnutím. A tak jakmile mám tvůrčí krizi, jdu si mýt vlasy. Nebo spát.

Proč ale nezaměstnat mozkové buňky ještě víc? řekla jsem si. A tak, abych náhodou nezakrněla, vymyslela jsem si na sebe jednu takovou motivační, šedou kůru stimulující akci. Projekt 365. Sice nejde o žádnou novou, převratnou myšlenku, ale ono donutit se každý den udělat fotku, aby měla alespoň trochu hlavu a patu, to už chce chvilku namáhat palici. A když člověk vytrvá, stane se nakonec majitelem poměrně zajímavé dokumentární sbírky.

Nu, jak jsem si usmyslela, tak jsem udělala a založila "fotoblog" 365 dní s Looney (365 Days Of Looney). Ono je to tedy spíše 365 dní se slečnou Ferou, malou bavlnkovitou osůbkou, která je takové moje alter ego. Díky ní můžu zachycovat na snímcích všechny zajímavé události, aniž bych nutně musela fotit přímo sebe ;) Snad mi tedy odhodlání vydrží po celý rok a až přijde 31. prosinec roku 2011, zúčtujem spolu!

Za inspiraci moc děkuji dvěma moc pěkným 365denním projektům: bohužel nedokončenému NTR23 in 365 days a taky Ptáčeti.
P.S. Na občasné blogování snad také troška času a energie zůstane.

PP.SS. Krátké info o Looney/Fera projektu zde.