Sto únorových kilometrů

Chodíme, chodíme hore po dědině aneb V nohách mám už tisíc mil.
Skoro.

Sto rozhleden

Rozhleden jsou u nás doslova stovky.
Já mám za sebou návštěvu teprve první stovky. I to je samo o sobě docela úctyhodné číslo. No ne? Jen si vezměte těch schodů, co bylo potřeba vyšlápnout až na jejich vyhlídkové plošiny...

Když to srovnám s tím výletem na Kokořín

Navštívili jsme Vídeň, projeli velkou část Pobaltí, podívali se do Berlína a Island jsme objeli dokola, ale teď - konečně - to můžeme srovnat s výletem na Kokořín!

Skály pískovcový, občerstvení tam bylo... A na závěr dovolené jsme ještě pokořili Milešovku.

Na šutr

Ne, neopili jsme se. Vyrazili jsme na kolech do vojenského výcvikového prostoru Libavá, který bývá pravidelně jednou (teď už vlastně dvakrát) do roka zpřístupněn veřejnosti.
Akce se jmenuje Bílý kámen.
Takže prostě šutr.

Červená Voda, Buková hora

Přestože okolí Červené Vody teď vypadá nějak takhle...

... na sjezdovce je sněhu naštěstí dost.

Jeden den je na vrcholku Bukové hory námraza, druhý den tu svítí slunce.

Jak jsme jeli GEODAKAR 2013

Barva na Czechbartově řidičáku ještě nestačila ani pořádně zaschnout, když přišel s návrhem zúčastnit se letošního Prostějovského Geodakaru. Byla jsem příjemně překvapena. Souhlas, jedem!

V sobotu 27. dubna v půl sedmé ráno tedy vyrážíme na místo srazu, do autokempu Žralok v Plumlově. Jde se na věc! Už při čtení pravidel nám trochu zatrne. Tohle nebude nic lehkého. Deset stageí (= deset šifer), pár dalších disciplín, něco kolem sta kilometrů a to vše v osmihodinovém limitu. Uff. Auta polepujeme velkými identifikačními cedulkami s názvem a číslem týmu. Cítíme se jako opravdoví závodníci a zároveň nám to zajistí pozornost všech účastníků silničního provozu na Prostějovsku.

V deset hodin a dvacet minut konečně startujeme. Dostáváme mapku, na které je napsáno jenom hvězdárna. Naštěstí víme, že v Prostějově jedna taková stojí. Super, aspoň víme, kam jet. Na místě samém nacházíme indicie, ale co s nimi? Po hodině luštění si píšeme o nápovědu. Sice to znamená 45 minut navíc, ale když s tím nejde hnout, tak co jiného zbývá. Jede se do Dubu, ke kostelu. Dostáváme papír s fotkami, klasický Letterbox. Docela v pohodě se dostáváme do Tovačova, k šifře s pavučinou. První část souřadnic na nás vypadne hned, ale s druhou ne a ne pohnout. Nálada je ponurá, venku hic, v autě hic, hlavy bolí. Píšeme si o další 45minutový kopanec, ale i tak máme docela problém s řešením. Nakonec z papíru cosi vypadne. Projíždíme vesnice, o nichž jsme v životě neslyšeli (Hrubčice, Čehovice) a míříme na čtvrtou stage k rybníku. Tady nám to naštěstí docela jde, nálada se zlepšuje a míříme dál. Končíme v poli u zbytků cihlové stavby, asi komín nebo něco takového. Usilovně dumáme, posilňujeme se obloženými chleby a banánem, ale nic. Opět nápověda, času už totiž není moc. Naším cílem je dojet, byť bychom byli poslední. Hlavně v limitu. Jinak hrozí diskvalifikace. Na šestém stanovišti, u obce Hradčany, raději bereme 20minutovou penalizaci než abychom odmontovávali kolo. Máme obavu, že bychom ho už nevrátili zpátky. Místo papíru dostáváme CD. Pouštíme si ho a zapisujeme názvy skladeb. Pak ale přichází devátá nahrávka. Ticho. Pak morseovka. Aha, rychle luštíme a vyrážíme do Otaslavic k hladomorně. Z krabičky vytahujeme papír s textem o ohni. Času je už opravdu málo, takže po chvíli zase prosíme o pomoc. No jo, oheň! Máme papír držet nad plamenem a uvidíme. Fouká a zapalovač je po chvíli strašně žhavý, na jednom místě si kus indicie propálíme, ale i přes všechny tyhle nástrahy se nakonec souřadnice objevují. Míříme k prostějovskému zámku, kde si vyzvedáváme popis cesty k deváté zastávce. Tohle nás baví, jde nám to. 

Na místo určení dorážíme v pohodě. Czechbart neohroženě překonává Romži pomocí dvou lan natažených mezi stromy. Liché stage nám zatím moc nešly, ale tady najednou svitne myšlenka, přicházím na šifru, hurá! Nálada posádky je výtečná, vypadá to, že to stihneme. Honem, už jen poslední stanoviště. Tu v rámci soutěžní disciplíny tlačíme auto. Za to dostáváme dvě lahve kofoly, nic víc. Sice víme, že máme jet rovnou do cíle, tedy zpátky do autokempu, ale ještě je potřeba zjistit nějaké souřadnice a co na nich je. 

Obal kofoly mi připadá podezřelý, takže ho rozškubnu a ejhle, z vnitřní strany jsou nějaké znaky. Celkem lehká šifra. Zatímco se auto smýká po kruháčích, zapisuju čísla a zjišťuju, že výsledkem je Drozdovický rybník. Do kempu dorážíme sice po osmihodinovém limitu, ale ještě v rámci patnáctiminutové rezervy. To sice znamená další penalizaci, ale dojeli jsme a to je hlavní! Hlásím výsledek posledního úkolu. Je to správně!

Nemyslíme na nic jiného než na slíbený gulášek. Zapíjíme ho zbytky kofoly.

Přijíždí poslední posádky, povídáme si s ostatními, hodnotíme a smějeme se.

Čeká nás vyhlášení výsledků. Z 25 posádek nakonec bylo 6 diskvalifikováno, někteří to vzdali, jiní nedojeli v limitu. Náš tým skončil na krásném 16. místě, jsme spokojeni. První dva týmy si se závodem poradily úplně bez nápověd. Respekt!

Utahaní, ale spokojení a s medailemi na krku, odjíždíme domů. Afterparty U Ječmínka vzdáváme, těšíme se na sprchu. Domů dorážíme kolem deváté večer.

Sice jsme chvílemi mysleli, že to vzdáme, ale nakonec to bylo supr. Stálo to za to! Takže dík všem a geocachingu zdar!

P.S. Hrubý náčrt trasy letošního geodakaru zde: http://www.mapy.cz/s/6Zyi

Šifry z geodakaru, pro velké zvětšení klikni sem

Víkendy

Jeden víkend na Královéhradecku, druhý víkend v Jeseníkách.


Sešlost s "děckama z vysoké" na chatě v Kobylicích (u Nechanic) se vydařila. Bečku jsme ztrestali, popovídali si, maso opekli, houby nasbírali, dobrou polívečku z nich udělali  a dost se nasmáli.

Nestárnoucí pravdy...

Bylo prostě dobře. Když se sejde dobrá parta, tak je sranda prohibice, neprohibice.

A nečekaná "exkurze" k bývalému dolu Hřebeč - přímo geomorfologicko - učebnicová ukázka badlands - to byla vážně stylová tečka za tím naším GIS případem :)

Více fotek v galerii.

Další zářijový víkend mě zavál pro změnu do Jeseníků. Firemní outdoor v Koutech nad Desnou taky nebyl vůbec špatný. Bruslení okolo horní nádrže Dlouhých Strání sice bylo trochu víc adrenalinové než jsme čekali, ale aspoň máme silné zážitky.

V sobotu bylo opravdu ošklivo, a tak jsme místo na túru z Červenohorského sedla na Švýcárnu, zamířily s kolegyněmi na kešky v Koutech a okolí. A vůbec jsme toho nelitovaly.

Most přes Divoký potok

Fakt velký hřib. A Fera. A kočka.

A v neděli? To bylo opravdu nádherně. Procházka z Ovčárny na Praděd, výtečné borůvkové knedlíky s tvarohem a zpátky dolů na koloběžkách.

Panoráma - pohled z Pradědu na jihovýchod

A tak jsem se konečně rozhodla. Nejradši ze všech ročních období mám babí léto...

Mega Moravia 2012

Nové triko

Od pátku do neděle se ve Velké Bystřici a okolí konal geocachingový megaevent. Ukončení celé akce proběhlo před bazilikou na Svatém Kopečku (viz foto)

Více info ve Zpravodaji (nebudu to přece psát dvakrát :) a nebo na oficiální stránkách eventu www.megamoravia.cz.

Příspěvek přeposlán z mého webu Fera na cestách.

Na kole

Sobotní cyklovýlet předčasně ukončil déšť, a tak jsme sice dojeli do Tovačova, ale cesta zpět skončila už v Brodku u Přerova, kde jsme potupně přesedli na vlak.

In Berlin

Co má člověk furt dělat doma, kór když je takovej hic, řekli jsme si a vyrazili na rajz do Prahy a Berlína. Oni totiž navíc Pearl Jam (jo, ta americká hudební grupa) přes tahle města jeli v rámci své evropské šňůry.

Koloběh (života)

Ani malá, ani velká.
Ani nejede, ani neběží. Koloběží!
Straší jí ve věži
Je však svěží
Vlasy se jí ježí
Ví, že do kopce to jde stěží
A tak raději s dobrou knihou na gauči leží :-D



P.S. Nejsem žádná koloběhna! Ta věc s kolečky je Czechbartova.

Kapku deštivá dovolená v okolí Deštného

Dovolenka v Hradci Králové a Orlických horách. Počasí nebylo zrovna ideální, ale i tak jsme si těch několik dní užili a leccos viděli.

Zimní sporty

Nevím jak vy, ale já si na letošní zimu rozhodně nemůžu stěžovat...

Na dómské věži

Dostali jsme nabídku, která se neodmítá. Možnost podívat se na druhou nejvyšší kostelní věž v Česku.

Keška číslo 500

V neděli 16. května 2010 jsme se navzdory nepříznivému počasí vydali na lov naší jubilejní kešky.
Zmokli jsme, boty jsme si řádně zapatlali bahnem, ale stálo to zato!

Praha kolmo 2

Návrat k dovolené v Praze.
Úterý, jediný den z naší cyklodovolené v hlavním městě, kdy jsme kola nechali odpočívat v hotelu a vynahradili si to spoustou kultůry...

Praha kolmo 1

Letošní dovolenou jsme chtěli strávit trochu aktivně. A trochu kulturně. Nakonec z toho vyšel výlet do Prahy s koly, nechyběla prohlídka památek a návštěva koncertu.
Praha a kola? Nakonec, proč ne. Cyklostezek je tu habaděj. Lepších či horších. A já se teď konečně dostala k tomu, abych vám o nich trochu povyprávěla...

Jen tak na geo-okraj

Pravidelní čtenáři mého blogu si jistě už všimli, že se čím dál častěji v článcích objevují slova s předponou geo-. Náhodný návštěvník si pak může připadat poněkud zmaten neustále se opakujícími výrazy jako "kešky", "kačeři" nebo "džípíesky". Pořád samý geocaching.
Ano, Looney se do té hry prostě zažrala...

Jak jsme šířily geoosvětu

Zní to jako název povídky od Šimka a Grossmanna, ovšem kvality těchto mých oblíbených autorů já asi nikdy nedosáhnu. Moje vyprávění je jen vysvětlením, proč jsem se vydala do Havlíčkova Brodu NEJEN za kachnami a psím parkovištěm.

Budu senátorka

Teda možná. To se uvidí až po volbách...