Knižní výzvy

Chtěla jsem svůj první letošní příspěvek původně začít tím, kolik lidí si v lednu dává různá novoroční předsevzetí a hledá nové výzvy. Jenže týden se s týdnem sešel a najednou je tu únor. No, nic. Naštěstí zrovna včera začal dle čínského kalendáře rok Vepře, takže ono to novoroční téma nakonec není zas až tak mimo.

Co se předsevzetí a výzev týče, já to letos vidím jasně. Přijala jsem výzvu čtenářskou, kterou už počtvrté vyhlašuje web Databáze knih. Oživila jsem kvůli tomu dokonce svůj dávno založený účet na zmíněném webu, aby se mi plnění jednotlivých bodů lépe evidovalo. Ačkoli, Goodreads mám pro zapisování knih mnohem raději a samozřejmě nezapomínám na svůj ručně psaný deník (vizte).

Letos bych v čtenářské výzvě mohla uspět, ale pokud se to nepodaří, nic se neděje. Beru to spíš jako zajímavé tipy na čtení. Problémem u aktuálního ročníku výzvy by mohlo být hned téma č. 2 (Kniha, která má lichý počet stran), o kterém se v diskuzi vedou dalekosáhlé debaty, protože s číslováním stránek to očividně není tak jednoduché. Někteří čtenáři si ovšem s takovými malichernostmi hlavu nelámou a k tématu Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc neváhají přiřadit horor Červený vrch. O potížích poznat černobílou obálku, rozkazovací způsob nebo o hádkách kvůli oxymórům ani nemluvím (aspoň už vím, jak se správně skloňuje slovo oxymorón). Já si ovšem chci výzvu plnit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Takže žádné kličky.

V roce 2017 už jsem se něčeho podobného účastnila, šlo o Velkou chodovskou výzvu, leč tenkrát se nezadařilo. Asi to bylo tím, že jsem na knihy neměla tolik času jako teď (po nástupu do práce ho mám paradoxně trochu víc, protože toho dost přečtu ve vlaku). A taky jsem si vloni obnovila členství v Knihovně města Olomouce, čímž se počet přečtených titulů za rok výrazně zvýšil, jak je ostatně vidět v přehledu na Goodreads za rok 2018.

Loňskou „reading challenge“ jsem tak bez potíží splnila na 192 %. Výběr knih mám teď tedy větší, a tak se inspirace v podobě čtenářské výzvy hodí. A musím říct, že díky obnovenému členství v knihovně jsem se za poslední rok dostala ke spoustě skvělých autorů a úžasných příběhů, které bych už neměla v naší domácí knihovničce kam nacpat (a taky by se ze mě zřejmě musela stát obdoba Liesel Memingerové).

Mimochodem, další nápady na čtení mi koncem minulého roku přinesla Knižní šifra od nakladatelství Martinus, kterou vřele doporučuji. Natrefila jsem na ni teprve ve chvíli, kdy probíhal čtvrtý ročník, a pak si zpětně doluštila šifry z předchozích let. Moc jsem si to užila.

Závěr roku byl zkrátka poněkud knihomolský, jako celý tenhle článek.

A co dalšího bych ráda v roce 2019 podnikla?
* Nainstalovala jsem si Duolingo a pohrávám si se švédštinou. Na plynulou konverzaci s rodilým mluvčím to asi nikdy nebude, ale je to legrace.
* V květnu bych se ráda vyhecovala a jezdila do práce na kole. A pak i v červnu, červenci, ...

To je asi všechno, já na ta předsevzetí až tak nejsem. Uvidíme, co bude.
Třeba o tom i něco napíšu.