Čtenářský deník

Konečně je celý přepsaný.
Čtenářský deník.
Seznam všech knížek, které jsem kdy přečetla.
Od té úplně první až po tu - zatím - poslední.

K zapisování přečtených knížek mě přivedl tatínek, jehož čtenářské deníky, vedené od první třídy, se mi vždycky líbily. Má jich několik. Maminka taky. I já jsem jako dítko začala a dodnes si poctivě vedu vlastní záznamy.

Dostala jsem sešit s tvrdými černými deskami a svým velmi neúpravným dětským rukopisem si zapsala první knížku. Pohádky z pařezové chaloupky. 117 stran. Napsal V. Čtvrtek.
Později jsem si začala k pořadovým číslům malovat značky. Asi snaha o třídění podle žánrů, bohužel, klíč se nedochoval. Pár stránek jsem, bůhvíproč, ze sešitu vytrhla. A to byl možná začátek konce. Vazba se narušila a stránky začaly vypadávat. Lepit je izolepou se neukázalo jako nejvhodnější nápad. Deník pořád jakžtakž držel.

O víkendu jsem se rozhodla koupit deník nový. Opět s tvrdými deskami. Všechny knihy jsem přepsala z jednoho do druhého. Původní zápisky si ale rozhodně nechám.

Na takovém čtenářském deníku je totiž kouzelné právě to, že ho mám už víc jak dvacet let. Můžu pozorovat jak se můj rukopis změnil z roztřesených, velikých písmenek přes experimentování s tiskacím písmem a různými kudrlinkami až k tomu, jak škrábu dnes. A co teprve posun od pohádek a příběhů pro děti k dívčí literatuře, gymnaziální povinné četbě, pratchettovkám a detektivkám. Při přepisování jsem se kolikrát zastavila nad zvláštní kombinací, kdy se pod sebou střídají populární románky Lenky Lanczové s tituly jako Sonáta pro dvě srdce, Tajná láska nebo Schody do nebe s klasikou typu Klapzubova jedenáctka, Saturnin, Stařec a moře, Hamlet, Povídky z jedné kapsy.

Původní vlevo, nový vpravo.

Nevím, jestli se i dnes po studentech vyžadují čtenářské deníky. My jsme něco takového v hodinách literatury měli, a tak jsem si kromě "seznamu knih" vedla i školní čtenářský deník. Z počátku mě to bavilo, nejvíc tedy ty umělecké nadpisy názvů knížek, se kterými jsem si vyhrála, ale postupně kvalita upadala. Přece jen shrnout podstatu děje do stručného popisu nebylo vždycky jednoduché. A stejně to nikdo moc neocenil. Ani nevím, kde vlastně skončil. U maturity jsem předložila jenom vytištěný seznam četby.

Můj čtenářský deník je o mnoho jednodušší. Název, počet stran, autor. Určitě i proto mi, narozdíl od toho školního, zůstal. Ačkoli jsem si ho kdysi převedla i do excelovské tabulky a zřídila si účet na Goodreads, pořád zapisuju ručně. Je to trochu nostalgie, jako papírové diáře.

Teď jenom doufám, že nový deník vydrží až do doby, kdy ho celý popíšu.
Má 100 listů. Takže 200 stran.
Na každou stránku zapíšu asi 20 knih.
Ufff.

Cca 15 let staré záznamy a moje oblíbená záložka