Cestou necestou okolo Islandu, část sedmá

Pěkně jsme se prospali a já se po večerním paralenu cítila o dost líp. Pohled z okna na modrou oblohu sliboval hezký den, možná dokonce i slunečný a teplý. Vstali jsme plni nadšení, s Czechbartem jsme se k jezeru Mývatn strašně těšili, ale k ideálnímu ránu ještě něco chybělo. Káva a snídaně.

Vyrazili jsme z Reykjahlíðu směrem na jih a náhodou narazili na sympaticky vypadající Vogafjós Cowshed Cafe, kde je možné si za jednorázový poplatek nabrat cokoli dle libosti. Čerstvé mléko od krav, které jsme mohli pozorovat skrz sklo (restaurace přímo sousedí s farmou, tedy je spíš její součástí), vajíčka, ryby, chléb upečený díky geotermální energii, džus a samozřejmě kávu!

Náležitě posilnění jsme se pak vydali prozkoumat jednu z vulkanicky nejaktivnějších oblastí. První zastávkou byla Grjótagjá, lávová jeskyně s termálním jezírkem. Cedule před vchodem sice varovala, že vstup je na vlastní nebezpečí, protože nedávno ze stropu spadlo několik balvanů a rozhodně to nebylo naposledy, ale riskli jsme to. I přes obavy některých členů naší posádky se nám nic nestalo. Návštěvy jsme nelitovali, ačkoli neskutečně průzračná voda byla na koupání příliš horká. Jen tak tak, že v ní člověk chvíli dokázal udržet ponořenou ruku.

Grjótagjá (foto Ivi)

Popojeli jsme jen pár set metrů k parkovišti. Nad námi se tyčil kráter zvaný Hverfjall (nebo taky Hverfell). Mohli jsme si zvolit mezi lehkou a náročnou cestou na jeho vrchol. Vybrali jsme tu lehčí. Úbočí sopky sice nepřekonávala metodou "rovnou vzhůru, kolmo na vrstevnice", i tak to ale bylo docela slušné stoupání. Nahoře lehce pofukoval vítr. Výhled na jezero Mývatn byl úžasný. Na druhé straně bylo podle stoupajících sloupů páry jasně možné rozeznat geotermální oblast Námaskard. Dodnes nechápu, jak k tomu došlo, že jsme tohle podivuhodné místo nenavštívili. Bylo na našem seznamu, ale jaksi se na něj zapomnělo. Až sem pojedem příště, tak TAM prostě MUSÍME jet!

Kráter Hverfell

Chvíli jsme se procházeli po Hverfellu a přemýšleli, jestli by se dalo sejít až úplně dolů do kráteru. Asi dalo, nezkoušeli jsme to. Došli jsme zase dolů k parkovišti, které shora vypadalo jako by na něm stála malinká autíčka na hraní.

Dimmuborgir je nejen norská metalová kapela, ale taky zvláštní lávové pole nedaleko Mývatnu. V překladu to znamená "Temné hrady" a podle mytologie je to sídlo ďábla. Můžete se tu projít labyrintem nezvyklých lávových útvarů, které připomínají věže, stěny či sloupy. Kolem cest rostou nejen nízké stromky a keře, ale taky jsme tu narazili na výstavní hřiby (připomínaly kozáky nebo snad křemenáče).

S okolím Mývatnu jsme se rozloučili u Skútustaðagígar, kde se nachází několik pseudokráterů. Vypadají jako sopečné krátery, ale liší se způsobem vzniku. Pseudokráter se utvoří tehdy, když se tekoucí horká láva dostane do styku s vodou (jezerem nebo bažinou), dojde k ochlazení a následně k druhotnému výbuchu. Z pseudokráteru tedy vyjde pouze pára, ne láva. 

Nejkrásnější jsou shora, jak jsme se mohli přesvědčit na pohlednicích, ale i procházka okolo je působivá. Tyto zelenohnědé "kopečky" mají na povrchu křehké vrstvu čediče, ve kterých hnízdí různí ptáci, proto se návštěvníci mohou vydat pouze po vytyčených stezkách.

Po staré dobré Ring road směrem na západ. Na půl cesty k moři jsme se zastavili u dalšího nezapomenutelného vodopádu. Poznávacím znamením Goðafossu by mohla být skála s puklinou přímo uprostřed. Mezi dvěma balvany protéká úzký proud vody. Slunce svítilo přímo proti nám a řeka se nádherně třpytila. Bylo krásně, obloha modrá, pár mraků. Těsně před vodopádem se řeka rozděluje, část vody se tak ke Goðafossu nikdy nedostane. Proud je tu velmi klidný, na protějším břehu se pásly ovce a my s Czechbartem hledali (a taky našli) kešku.

Goðafoss, vodopád bohů

Na oběd jsme zůstali v motorestu u Goðafossu, dali jsme si pizzu. Czechbart si tu koupil svetr (záhy jsme ho překřtili na "svetrson"). Sice to není takový ten echt pravý islandský, ale moc rád ho teď v zimě nosí.

Zase jsme mířili k moři. Do Akureyri jsme přijeli v pozdním odpoledni. Náš hostel byl na jedné z hlavních ulic, takže jsme auto nechali raději na parkovišti u nábřeží. Mohli jsme parkovat i před hostelem, ale islandsky psanou cedulku pod omezením stání na 15 minut (10-16 virka daga) jsme si nebyli schopni takhle na ulici přeložit (virka daga = všední/pracovní dny).

Nachlazení ještě nebylo úplně překonáno. Byla jsem strašně unavená, zralá na další Paralen. Jediný zdravý člen výpravy, Czechbart, se tedy vypravil na prohlídku města sám. Vystoupal po schodech k nedaleké katedrále. Ve vitrážových oknech je tu vyobrazen okamžik, kdy tehdejší islandský vůdce (lögsögumaður) přijal křesťanství. Na důkaz vážnosti tohoto rozhodnutí vhodil sošky starých severských bohů do vodopádu, který pak dostal jméno Vodopádu bohů, neboli Goðafoss.

Akureyri se rozkládá na konci dlouhého a úzkého fjordu. Člověk má spíš pocit, že stojí na břehu jezera. Než byste se dostali až na otevřené moře, museli byste plout nějakých šedesát kilometrů na sever. Akureyri je největším městem mimo oblast Reykjavíku, žije tu téměř 18 000 obyvatel. Příjemná změna, příjemné město. Taky obrovský rozdíl proti tomu, co nás čekalo dalšího dne.

Cesta necesta okolo Islandu

* Část první (jak to začalo - úvod, mapa)
* Část druhá (Modrá laguna, Reykjavík - Hallgrímskirkja, Harpa)
* Část třetí (Þingvellir, Geysir, Strokkur, Gullfoss, Þjóðveldisbæinn, Urriðafoss)
* Část čtvrtá (Seljalandsfoss, Skógafoss, vrak Dakoty, Dyrhólaey, Vík)
* Část pátá (Skaftafell, Svartifoss, Svínafellsjök​ull, Jökulsárlón)
* Část šestá (Dettifoss, Selfoss, Kópasker, Ásbyrgi)
* Část sedmá (Grjótagjá, Hverfell, Dimmuborgir, Skútustaðagígar, Goðafoss, Akureyri)
* Část osmá (Akureyri, Þingeyrarkirkja, Hólmavík, Djúpavík)
* Část devátá (Djúpavík)
* Část desátá (Reykjavík - Sólfar a Volcano House, Hveragerði, Ölfusdalur)
* BONUS: Virtuální cesta (Streetview, Já.is)
* BONUS: Pohlednice (fotografie z cesty)