Cestou necestou okolo Islandu, část čtvrtá

Chatičky v Café Arhus Hellu byly malinké, ale na přespání to stačilo. A ráno jsem se dokonce ani neflákla do hlavy.

Snídani jsme si nakonec odbyli na nedaleké benzínce, v kempu totiž stála 10 EUR na osobu. Dali jsme si rychlou kávu z kelímku a koupili mentolky Háls Paló, díky kterým jsme nakonec přežili všechny trable s bolavými krky. Vlastně nesmím zapomenout poděkovat ještě bonbonům Fisherman's Friend.

První zastávkou byl Seljalandsfoss. Vodopád, který je zvláštní tím, že se dá vejít "za něj". Při všech těch islandských vodopádech je dobré si vždycky najít nějaké poznávací znamení, jinak se vám všechny doslova slijí dohromady.

Koukat se skrz padající proudy vody na okolní krajinu vyžaduje menší oběť. Než člověk vstoupí za vodní stěnu, pochopitelně se více či méně namočí. My jsme tentokrát vyvázli jen s drobným omoknutím. Pak jsme se vydali ještě kousek dál, projít se k dalším, menším vodopádům a hlavně si trochu protáhnout končetiny. Shora nás při tom s bohorovným klidem pozorovala ovce (nebo to byl beran?) a pokojně přežvykovala. Jeden by jí to mohl i závidět. My jsme se ovšem přesunuli zas o kousek dál a nechali ovce ovcemi...

Skógafoss je mohutný vodopád, padající ze skal, které bývaly mořskými útesy^zdroj.Pobřeží je ale v dnešních dobách zhruba pět kilometrů daleko. Bývá označován za jeden z nejkrásnějších, jenže na Islandu se vodopády takhle snadno zaškatulkovat nedají. Je jich tu moc a každý, který jsme viděli, byl svým způsobem krásný. Skógafoss má určitou nevýhodu v tom, že není nijak extra zvláštní. Prostě masa vody, která s hukotem padá dolů, a pak se mění v celkem neškodně vyhlížející řeku. Czechbart jako jediný z nás vyběhl po strmém svahu s několika schodišti k horní hraně vodopádu, aby nám pak popsal, jak celá scenérie vypadá shora. I nahoře plyne řeka celkem klidně... a pak se najednou vrhá do šedesátimetrové hloubky.

Pro tento den bylo ale vodopádů už dost. Popojeli jsme směrem na východ, na vhodném místě u silnice (Ring Road) zaparkovali a vydali se na trochu netradiční procházku. Před námi bylo zhruba pět kilometrů chůze po nejdříve travnaté, později zvláštně kamenité a až neskutečně rovné pláni Sólheimasandur. Počasí bylo docela dobré, nepršelo, ale samozřejmě foukalo. Šli jsme po něčem, co se zdálo být cestou. Šli jsme docela dlouho a moře, které jsme viděli před sebou, se vůbec nepřibližovalo. I hory za námi jako kdyby byly pořád stejně daleko. Jediné, podle čeho jsme mohli odhadnout ušlou vzdálenost, byla naše vypůjčená mazda. Zmenšovala se, až se časem změnila v malou šedivou tečku v dáli. Šli jsme dobře, pro jistotu proběhlo pár kontrol podle GPS. Pak se nečekaně za nenápadnou terénní vlnou zablýsklo cosi bílého, cíl naší cesty. Vrak letadla Douglas DC-3 Dakota patřící původně americkému námořnictvu.

Na pobřeží leží letoun od listopadu 1973, kdy tu musel nouzově přistát kvůli nedostatku paliva. Dnes je z něj podivuhodně zachovalá a dost fotogenická atrakce. Nečekali jsme, že potkáme moc lidí, ale byl tu docela čilý ruch. Prošli jsme se kolem dokola, nahlédli dovnitř, našli kešku (no jistě!), vše vyfotili a vypravili se na cestu zpět. A co byste řekli? Ano, začalo mžít. Pak pršet. Maličko jsem záviděla těm, co se k Dakotě vydali autem. Jenže vítr vál od moře, takže jsme naštěstí byli mokří jenom zezadu a z levého boku. Taky jsme díky té přeháňce viděli téměř rovnou duhu. Usadila se nad planinou přímo pod horami. Bohužel na fotce nevypadala ani z poloviny tak krásně jako ve skutečnosti.

Do auta jsme se vrátili utlapkaní, vyfoukaní, namočení a spokojení. Energii jsme doplnili sušenkami. Už cestou k Dakotě jsme viděli skalní bránu Dyrhólaey a teď jsme mířili právě k ní. Minuli jsme rozsáhlé černé pláže. Z poměrně dost zaplněného parkoviště jsme vyrazili omrknout okolí. Moře omývalo černý písek, v dálce se z vln tyčily skály zvané Reynisdrangar. Prý zkamenělí trollové. Mnohem víc nás ale zaujal blízký travnatý útes. Další splněné islandské přání - papuchalkové! Byli tam! Spousty srandovních ptáků, kteří vypadají trochu jako když se tučňák rozhodne jít na maškarní. Veselí puffinci se smutnými pohledy.

Papuchalčí fotobombing (Ivi)

Pozorovali jsme je dlouho. Sice nebyli příliš blízko, ale s lepším foťákem a naším malým dalekohledem jsme je měli jako na dlani. Island nás mile potěšil, vidět tady papuchalka totiž není úplná samozřejmost.

Plní dojmů, ovšem s prázdnými žaludky, jsme se vrátili k autu. Program pro tento den jsme vyčerpali, čekal nás dlouhý přesun do hotelu. Na jídlo a pro benzín jsme se zastavili v městě Vík. Mlha zakrývala vrcholky okolních hor a vznikla tahle krásná fotka. Pokračovali jsme severovýchodním směrem. Přes úzké mosty pro jedno auto (einbreið brú) překlenující rozsáhlé štěrkové nánosy a ramena řek vytékající z ledovců. Po silnici číslo jedna, stále ještě po asfaltu. Hleděla jsem z okna a hltala krajinu, která byla zase trošku jiná než předchozí dny. Zprava dlouhé rovné pláně, v dálce moře, zleva hory s ledovcovými čepicemi.

Dorazili jsme do Fosshotelu Skaftafell. Oproti chatkám to byl dost velký rozdíl. Prostorný pokoj, vlastní koupelna a z okna výhled přímo na Hvannadalshnúkur. Na chvíli se vrcholek nejvyšší islandské hory vynořil z mraků a já ho pozorovala pěkně vleže, z čistě povlečené postele, osprchovaná a s umytou hlavou. Lahoda!
Byla to jedna z těch chvilek na téhle úžasné dovolené, kdy se mi na tváři objevil široký šťastný úsměv. Fakt jsem na Islandu a je to boží!

Černá pláž, v pozadí Reynisdrangar

Cesta necesta okolo Islandu

* Část první (jak to začalo - úvod, mapa)
* Část druhá (Modrá laguna, Reykjavík - Hallgrímskirkja, Harpa)
* Část třetí (Þingvellir, Geysir, Strokkur, Gullfoss, Þjóðveldisbæinn, Urriðafoss)
* Část čtvrtá (Seljalandsfoss, Skógafoss, vrak Dakoty, Dyrhólaey, Vík)
* Část pátá (Skaftafell, Svartifoss, Svínafellsjök​ull, Jökulsárlón)
* Část šestá (Dettifoss, Selfoss, Kópasker, Ásbyrgi)
* Část sedmá (Grjótagjá, Hverfell, Dimmuborgir, Skútustaðagígar, Goðafoss, Akureyri)
* Část osmá (Akureyri, Þingeyrarkirkja, Hólmavík, Djúpavík)
* Část devátá (Djúpavík)
* Část desátá (Reykjavík - Sólfar a Volcano House, Hveragerði, Ölfusdalur)
* BONUS: Virtuální cesta (Streetview, Já.is)
* BONUS: Pohlednice (fotografie z cesty)