Cestou necestou okolo Islandu, část první

Původně to měla být "Sága o cestě na Island", ale Jan Burian mě s tím názvem předběhl. Nebo jsem to dost možná někde četla a nevědomky okopírovala...
Nicméně jsme Island projeli pěkně okolo, cestou i necestou, takže i tenhle nadpis sedí.

Jak to začalo

Island byl naším vysněným cílem už dlouho, jenže se zdál být tak nějak nedostupný. Zlom nastal až v okamžiku, kdy jsme se s Czechbartem rozhodli, že se vezmeme. Cesta na Island totiž vypadala jako ideální svatební dar a líbánky v jednom. Zvlášť pro pár, který má kde bydlet, z čeho jíst i pít, čím žehlit a na čem vařit (a fakt nepotřebuje tři mixéry a pět sad ručníků).
Šťastnou shodou okolností se naši kamarádi (taky pár, i když zatím ne manželský) rozhodli, že by letos rádi zamířili tamtéž. Slovo dalo slovo, a tak jsme v březnu vyrazili do Bratislavy všechno pořádně naplánovat. Ve čtyřech se výlet na Island po vlastní ose jevil hned mnohem reálnější. A musím zpětně říct, jak jsem ráda, že jsme se rozhodli vyrazit bez cestovky. Nemám obecně nic proti organizovaným zájezdům, kdy vás autobus vozí z místa na místo, ale na Islandu je tenhle druh dovolené trestuhodným mrháním času a příležitostí. Pravděpodobně je to taky nejdražší způsob, jak tuhle zemi navštívit.

O peníze jde až v první řadě

Říká se, že Island je drahý. No, je a není. Záleží na vás. S cestovní kanceláří začínají ceny na 30 000 Kč (nepočítám letecké čtyřdenní "mikrozájezdy"), ovšem četla jsem i o lidech, kteří Island projeli stopem, spali pod stanem a jejich náklady na den byly cca 300 Kč. Pokud slevíte z pohodlí a máte dost času, dá se ušetřit opravdu hodně.

My jsme moc času nazbyt neměli (víc jak 14 dní dovolené v kuse mi v práci nikdo nedá), takže několikadenní plavbu lodí jsme zavrhli (a je taky otázka, zda je to levnější). Letěli jsme s Air Berlin, což se ukázalo jako dobrý kompromis mezi cenou a pohodlím. Let trval čtyři hodiny, byl bez přestupů a odlétali jsme z Vídně, která je z Bratislavy i Olomouce dobře dostupná (z Prahy přes Brno jezdí na Schwechat Student Agency). Cena  v přepočtu okolo 11 000 Kč za zpáteční letenku pro jednu osobu. Díky slevě naší kamarádky, která létá často, nás to pak vyšlo ještě o dost míň. To je sice dost subjektivní argument, nicméně i ta původní cena je docela dobrá. Levnější lety určitě existují, jenže často s dlouhým čekáním na mezipřistání. Mně osobně stačily i ty čtyři hodiny v letadle plus odbavení ve Vídni a Keflavíku, natož kdybychom měli ještě zastávku v Helsinkách nebo dokonce Barceloně.

Mít kde spát, mít co jíst

Co se týče ubytování a jídla, ceny jsou trochu jinde, než jsme zvyklí. Levněji se sice dá spát ve stanu, v kempech i mimo ně, ale tak dobrodružné povahy nejsme, takže jsme tvrdě platili za ubytování pod střechou. Vzhledem k počasí, kdy se teplota přes den obvykle pohybovala kolem 12 °C (a co teprve v noci), jsem byla opravdu ráda za suchou postel s teplou peřinou. Člověk ale musel počítat s tím, že pokud za ubytování pro čtyři osoby zaplatí "pouhých" 87 EUR, pak nemůže očekávat nic víc než chatičku 4 × 3 metry, s dvěma patrovými postelemi, se sociálním zařízením venku v areálu kempu a bez snídaně.

Ubytování jsme rezervovali přes Booking.com. Jakmile jsme si zhruba stanovili trasu výletu, začali jsme hledat hotely v místech, kam pravděpodobně dojedeme. I pět měsíců dopředu se sem tam objevil problém, všechno už bylo v dané oblasti vyprodané. Takže ačkoli někdo může namítnout, že pevný rozvrh může omezovat, my ho museli mít, pokud jsme chtěli mít jistotu, že nebudeme muset spát pod širákem. A nakonec nám to vyšlo pěkně. Některé hotely/hostely měly v ceně i snídani, což bylo fajn. Sehnat ráno něco k snědku byl totiž občas trochu obtížný úkol.

Jídlo je na Islandu obecně taky dost drahé. Někteří doporučují nakoupit suroviny a vařit si. To je sice fajn, ale není to moc pohodlné. Nemáte-li vlastní vařič, pak taky musíte oželet teplý oběd. Nejtěžší je pak najít obchod, kde vám vůbec něco na to vaření prodají. Supermarketů tu opravdu mnoho není.
My jsme se v jídle příliš neomezovali a každý den se snažili sníst alespoň jedno teplé jídlo. Původně jsme chtěli hlavně vydatně obědvat, jenže než po cestě narazíte na otevřenou (!) restauraci, stane se vám z oběda najednou večeře.
Polévky stojí v přepočtu kolem 200 Kč a vždy k nim dostanete výtečný chleba s máslem. Dost často jsme narazili na rychlá občerstvení, hamburger stál cca 160 Kč. Ryby, vepřové nebo skopové maso s bramborem většinou stojí k pěti stům korunám. Českým! Jenže, jíst se musí...

Za co se ještě utrácí

Půjčení auta v porovnání s jinými zeměmi vychází taky dost draho. Záleží samozřejmě na tom, co si půjčíte. My měli poměrně obyčejnou Mazdu 3. Pro čtyři dospělé, dva velké kufry a dva menší kufry úplně v pohodě. Zvládla i štěrkové cesty a rozbahněnou silnici do Djúpavíku. Bez ztráty kytičky! Půjčovali jsme u Thrifty a byli jsme spokojení. Benzín se pohyboval okolo 250 ISK za litr (tedy cca 40 Kč/l) a celkem jsme najeli něco okolo 2500 km. Spotřebu auta bohužel neznám, ani celkovou částku za benzín. Islandské čerpací stanice se mnou totiž příliš nespolupracovaly, co se týče vydávání účtenek. Pro představu to ale snad stačí.
Mimochodem, samoobslužné čerpací stanice jsou rozhodně kapitolou sama pro sebe...

Poslední položkou ve výdajích jsou zřejmě atrakce. Nu, dávat 40 EUR za koupání v Modré laguně, se nám v zemi, kde je termální koupaliště na každém rohu, opravdu nechtělo. Navíc, nakonec jsme se stejně do žádného horkého jezírka nenamočili. Výlet na velryby nás příliš nezaujal, cenu tedy nevím. Platili jsme snad jen projížďku obojživelným vozidlem po ledovcové laguně (cca 500 Kč na osobu), vstup do Geotermálního parku v Hveragerði (cca 35 Kč) a jinak jsme navštívili hlavně volně přístupné přírodní památky.

Pro inspiraci

Opustím-li finanční stránku výletu, tak je potřeba říct, že bez cestovky, která vám za vaše penízky všechno dost usnadní, vyvstává před individuálním cestovatelem jeden zásadní úkol. Celé to naplánovat. Ano, můžete se podívat jen tam, kam chcete vy, jenže... kam se vlastně chcete podívat?
V našem rozhodování nám dost pomohly blogy. A budu ráda když se i moje informace někomu budou hodit.
Hodně jsme čerpali třeba u Wawrika (cestopis včetně mapky!), pár tipů u M. Konečného a mrkli jsme se i na stránky některých cestovek (např. Periscope). Inspirovala nás taky Heima od Sigur Rós (hlavně k cestě do Djúpavíku). A samozřejmě jsme nakoupili mapy a jednoho průvodce.

Na úvod to myslím bohatě stačí...
A příště už napíšu něco opravdu cestopisného :)

Mapa naší cesty

Zobrazit místo Ísland na větší mapě

Ještě jedna mapka

Cesta necesta okolo Islandu

* Část první (jak to začalo - úvod, mapa)
* Část druhá (Modrá laguna, Reykjavík - Hallgrímskirkja, Harpa)
* Část třetí (Þingvellir, Geysir, Strokkur, Gullfoss, Þjóðveldisbæinn, Urriðafoss)
* Část čtvrtá (Seljalandsfoss, Skógafoss, vrak Dakoty, Dyrhólaey, Vík)
* Část pátá (Skaftafell, Svartifoss, Svínafellsjök​ull, Jökulsárlón)
* Část šestá (Dettifoss, Selfoss, Kópasker, Ásbyrgi)
* Část sedmá (Grjótagjá, Hverfell, Dimmuborgir, Skútustaðagígar, Goðafoss, Akureyri)
* Část osmá (Akureyri, Þingeyrarkirkja, Hólmavík, Djúpavík)
* Část devátá (Djúpavík)
* Část desátá (Reykjavík - Sólfar a Volcano House, Hveragerði, Ölfusdalur)
* BONUS: Virtuální cesta (Streetview, Já.is)
* BONUS: Pohlednice (fotografie z cesty)