maGIStra

...každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí...
...každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná...
A tak se z Looney po celkem 18 letech ve škole stala paní magistra.

Dosavadní pocity? Úlevu poté, co jsem vyšla ze zkušební místnosti, vystřídala radost z kladného výsledku. Následně se dostavila únava.
Začala jsem zjišťovat, co se vlastně kolem mě událo během té doby, kdy jediné informace, které jsem vnímala, se týkaly geoinformatiky či kartografie. Pročetla jsem zprávy a odpověděla na emaily. Zamyslela jsem se nad tím, co teď a co potom. Všechno totiž bylo naplánované jen do soboty. Ve čtvrtek obhajoba diplomky, pátek státnice, v sobotu se vdává kamarádka... a pak? Dvaadvacátý květen byl ještě před týdnem zcela abstraktní pojem. Něco, co se bude řešit, teprve až to nastane.

Z prvotního šoku jsem se už jakž takž vzpamatovala. Teď se v duchu probírám seznamem, který by mohl mít název Už se těším až po státnicích... a kombinuju ho s méně lákavým soupisem věcí, které by se měly udělat, ale byly dočasně odloženy (oblíbená větná konstrukce mělo by se). Nevím, do čeho se pustit dřív. Nicméně už jen možnost číst si před spaním NORMÁLNÍ KNIHU je moc fajn. A ty ostatní věci si svůj čas najdou.

Nějak mi to stále nedochází. Řečeno slovy klasika, něco se končí a něco se počíná. Co ale vlastně končí, co začíná?
Do kolonky povolání už nebudu psát studentka. ISIC mi ale platí až do konce roku, takže pár slev by se ještě využít dalo :)
Jednoho dne nastoupím do práce a... (dál se mi tuhle myšlenku asi ani nechce rozvíjet).
Nedokážu si představit, že se v září na univerzitě nesejde náš úžasný GIS ročník, aby se úspěšně popral s dalším semestrem.
Po 20. květnu je zkrátka spousta věcí jinak. Hlava si to časem přebere. Nebe ale stejně zůstalo modré, tráva zelená a Looney střelená.

To, co se skončilo, bylo super! Nebudu to rozmazávat, nerada bych byla senitmentální. A jaké bude to, co teprve přijde? Kdo ví, uvidíme.
Dám vědět ;)