26. listopadu 2008

Co to smrdí?

Copak to? Ano, je to můj zahnívající blog...
Poslední příspěvek už téměř čtrnáct dní starý...
Že by se nic nedělo? Ale ano. PRÁVĚ, že SE TOHO DĚJE moc.

Je tu bakalářská práce, kroužící jako stín (či visící jako Damoklův meč?) nad chudáky studenty třetího ročníku.

Byla tu praxe, která mě na čtrnáct dní lapla do svých brněnských sítí.

Byl tu GIS day. A okradl mě o celé středeční dopoledne, částečně i odpoledne, abych pak zbytek středy stejně strávila naprosto pitomým způsobem, v kuchyňce na kolejích, kde jsme za svorného nadávání (chudáci ti, co si jen přišli uvařit), kolektivně řešili fluviální systém povodí.

A najednou čtvrtek, ve tři hodiny odjezd směr Kolín, odtud na severozápad až k cílovému Ústí nad Labem, západ, ošklivému nádražíčku s hnusným, temným okolím, kde cosi podivně smrdělo. Je čtvrt na osm, tma. Spolu s dvěma souputníky (GISák, GISačka - spolužáci, kamarádi) následujeme své starší kolegy (z páťáku), které jsme zahlédli ve vlaku. Po pár minutách utíkání za nimi zjišťujeme, že to nejsou ONI, nýbrž úplně cizí lidé. V křečích smíchu návrat k nádraží, kde už potkáváme TY pravé DVA.
Odlov kešky u Šikmého kostela.
Ústí je kolem osmé mrtvé město, jízdenky nelze zakoupit jinak než přes mobil. Staniž se. Spolužačce omylem dochází "lístky" dva, zatímco Spolužákovi ani jeden, což se ukáže být výhodné ve chvíli, kdy se ve voze ozve "Kontrola jízdenek". Naštěstí to prochází. Spolužák volá operátorovi a aktivuje Premium SMS. Já si užívám svou, pokud se pamatuji, první jízdu trolejbusem.
Vysedáme, míříme na koleje, kde nás ubytují zdarma (to je aspoň servis!), ačkoli kolejbába udělala z celého ubytovacího procesu hotový Kočkozmat s.r.o.. Nakonec máme každý svou postel, a to se vyplatí.
Večerní putování za účelem najít a využít hospodu ztroskotává. GPS ani místní nám moc nepomohou, objevená hospoda zavírá v deset. Je 21,45 a my se vracíme na pokoj, jdeme spát.
Ráno vyrážíme za důvodem našeho pobytu tady, soutěží s názvem GeoCup 2008. Od desíti do jedné se moříme s kartografií, designem, válčíme se SW i HW v kategorii Mapová kompozice. Po ukončení soutěže míříme na oběd, venku je hnusně. Leje a fouká. Vzhledem k počasí končí odpolední kešování fiaskem, nacházíme jen jednu jedinou krabičku. V pět vyhlášení výsledků. Dvě kategorie, celkem 6 oceňovaných míst, z toho 4 putují k nám, do Olomouce, vivat KGI PřF UP! Jen dvě místa jsme přenechali ostatním vysokým školám z ČR.
Čas na návrat domů. Míříme na nádraží. Nejdřív míříme do Lysé nad Labem, kde se naše skupinka rozděluje, dál pokračujeme už jen já a Spolužák. V Lysé na nádraží si asi pletou čísla nástupišť, a tak pěkně oba přeskakujeme koleje, abychom stihli rychlík do Kolína. Odtud pohodlně, v kupé se stroboskopicky blikající zářivkou, směr Olomouc, kde mě čeká tatínek a autíčko, takže s báglem a všemi těmi taškami nemusím pěšky do kopce.

Sobotní návštěva knižního veletrhu Libri už je proti celému shonu pohodička. Do své sbírky nenáročné poezie přibírám Estetickou lasičku od Morgensterna. Konečně se dozvídám, kdo že mě to už třetí den nahání přes mobil - průzkum trhu, otrapové.

V neděli se moc nedělo. V neděli se zkrátka nedělilo.

A od pondělka znovu školotoč...

10 komentářů:

  1. Looney,nezoufej, bude líp a bude i času více. Kupříkladu já se nechávám vždycky strhnout nějakou momentální momentkou (obvykle) a pak je článeček za 15 minut hotový:)

    Hele, mi ten Tvůj život připadá asi takto:
    Ráno vstanu, umyju se, jdu do schránky, odlovím kešku, nasnídám se, jdu do školy, odlovím kešku, vyučování, po cestě do menzy odlovím kešku, přeběh na cvika, jdu na kolej, odlovím kešku, jdu na aerobic, odlovím kešku v šatně. Pak do hospůdky nebo na procházku s Miláššškem, odlovíme dvě kešky, pak spát. Po cestě na záchod odlovím kešku a usnu.

    :)))))))))))

    OdpovědětVymazat
  2. Kamio,když jsem se vyhrabala zpod stolu, kam jsem spadla v křečích smíchu poté, co jsem dočetla tvůj komentář, přečetla jsem ho znova, přišly další salvy smíchu, pak jsem odlovila kešku a rozhodla se odpovědět.

    Většina mých článků taky vzniká z nějakého náhlého impulsu. Dostaví se nutkání psát, a pak je článek raz dva, takže zbyde čas na nějakou tu kešku.
    Někdy se ale i ten náhlý impuls vytratí v kolotoči mnoha dalších událostí, jako třeba teď. Pak se snažím alespoň hodit něco na Teidu. Je to něco jako \"ještě žiju\".
    Abych se taky z toho blogu apod. nezbláznila...

    OdpovědětVymazat
  3. ja myslim, ze je daleko lepsi zit tak, ze nemam cas na psani, nez vecne busit do klavesnice a nestihat kvuli tomu zit...
    nerikam, ze se mi po tvych zapiskach nestyska, ale vedomi toho, ze jsi ok (coz vim diky tejdum), mi pomaha dobu ticha prekonat :-)
    BTW: jak rikaji v te pohadce... voda stejne nakonec stece dolu a rozina se dostane kubovi....
    kesky stejne nakonec zapadaji dvoumetrovou vrstvou snehu a looney se pak se svarakem dostane ke kompiku a napise vsechno, co pred tim nestihla :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Závan Ústí, hmmm, krása, to město zbožňuju. Add hospody - to je peklo, to je fakt, nejlepší je kafémat. Nádražku na Střekově vám doporučovat nebudu, ta je sama o sobě skvělá:-)

    A 14 dní je náhodou ideální :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Looney, nezlob a než usneš, odlov kešku;-)

    OdpovědětVymazat
  6. ->candycane: Extrémní nadšenci loví i pod třemi metry sněhu.

    OdpovědětVymazat
  7. Candycane, a co to bylo za pohádku? Já si nemůžu vzpomenout...
    Až kešky a ZOO zapadají sněhem, tak buď budu šprtat na zkouškový, psát bakalářku nebo pojedeme lyžovat. Poslední jmenované by mohlo ovšem přinést inspirativní zážitky.

    Billy, tak mě si Ústí teda vůůůůůůbec nezískalo. Možná to bylo tím, že jsem ho viděla jen za tmy a/nebo mezi provazy vody, co mi z nebe šplíchaly do xichtu.

    Kamio, včera jsem byla na otočku v Brně a nepodařilo se chytit ani jednu. Vypadávám z formy.

    Koyamo, přesně tak. A koukám, že někteří loví až do noci :-haha

    OdpovědětVymazat
  8. 2Looneyno ja nevim, jak se jmenovala. byl to kreslenej vecernicek, byl tam nejakej knizepan, co chtel za zenu nejakou holku, ale ta mela rada kubu, mama ty holky chodila nekam s nusi a knizepan poslal kubu na vojnu a ji si pak zavrel do veze, nebo co...
    no ale nakonec se k sobe po vsech tech vsech peripetiich preci jen dostali. :-D :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Candycane,tak tatínek si vzpomněl. Je to Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni. A je tam Kuba, Stázina a Kolomajzník :-smajl

    OdpovědětVymazat
  10. 2Looneytatínek je machr!
    nojo, tak to nebyla rozina, ale stazina. a ten knizepan si myslim, se jmenoval Kolomajzna... !
    takže... voda nakonec steče dolů a stázina se dostane kubovi :-D

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!