10. prosince 2008

Nemám to srdce

- Dobrý den, jsem ze společnosti blabla a provádím průzkum trhu blábláblá. Měla byste pár minut čas?
- Ne!!! Prásk. Tututututu...
aneb Takhle bych to chtěla umět řešit

Nevím, kde na mě ti trhlí průzkumníci lidé z průzkumu trhu berou číslo, nicméně stále mi volají. Čím dál tím častěji. Ze skrytých čísel (asi abych jim nevolala zpátky nebo co). I když onehdy mě tři dny nahánělo číslo neznámé (ale identifikovatelné), než se mu podařilo mě zastihnout. Už jsem se děsila, kdo mě shání, a on to
chlápek, co se mi po zodpovězení několika otázek snažil vnutit platební kartu. Vykecala jsem se z toho.

Bohužel nemám to srdce hovor jednoduše típnout. Říct jim, že čas nemám, když zrovna jenom tak surfuju po netu s hrnkem kafe v ruce a klidně jim tudíž můžu sdělit svých pár ano, ano, ne, ano, jogurty jím, internet používám, spodní prádlo nosím, ponožky si měním, stolice pravidelná, tuhle reklamu znám a na závěr
jim popsat tu s okatým zeleným mimozemšťanem, co vpadl na taneční parket o dobu dřív.

Zajímavé je, že se NIKDY neptají, zda mám vůbec zájem se na průzkumu podílet. Tady by moje NE bylo neodvratné a pravdivé. Zřejmě to tuší. A tak slušně pozdraví, řeknou svoji naučenou formulku, zeptají se na můj čas a já... vždycky se až příliš realisticky vžiju do pozice chudáka telefonisty/ky, který/á si touhle nesmyslnou brigádou vydělává. Nadávek a prásknutí pomyslného mobilního sluchátka slyší za celý den určitě dost, říkám si. Tak ať mají za směnu alespoň jeden vyplněný dotazník. Je mi prostě jaksi trapné ty anonymní obtěžovatele poslat do p... atřičných míst. Třebaže slušně. A navíc, až bude trh řádně prozkoumán, třeba se mnohé zlepší! No tak ne, tomuhle argumentu fakt nevěřím.

No a odpoledne při cestě na přednášku zase... Skryté číslo.
"Haló?"
"Dobrý den, blablabláblablábla... Máte pár minut čas?"
"Ne," řekla jsem dnes rezolutně. "Nemám čas, spěchám na vlak." Což byl fakt. Jenže ono to tím neskončilo. Žádná očekávaná úleva se nedostavila.
"A můžu vám zavolat třeba večer?" nedala se odbýt slečna.
Když jsem jí řekla, že nejdříve v půl deváté, že mám do osmi školu (což byla skoro pravda), zarazila se. Že prý totiž v osm končí (ha, dobrá výmluva na příště). A jestli by to nemohla zkusit kolem té osmé. "Zkuste," řekla jsem bez zájmu a zavěsila.

Nezkusila.
Bude-li volat skryté číslo, nezvedám to.
A vůbec, rovnou hovor odmítnu. Od toho na mobilu to tlačítko s červeným obdélníkem mám, ne?

13 komentářů:

  1. Většinou jsouto studenti, kteří si tak přivydělávají. Takže mám-li čas (třeba v autě za volantem :) odpovím celkem ochotně.
    Ale už několik let mne nahání jakási finanční \"poradkyně\", u které jsme před časem uzavřeli dětem stavební spoření. Pořád mi chce radit s investicemi peněz, které mi už nepatří :)))) a nemohu se jí zbavit.
    Naposledy jsem to uhrál tak, že budu potřebovat radu tak za 2 roky.
    !!!Zapsala si to do diáře!!! POMOC!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ja jsem dospel do situace kdy momentalne nezvedam zadna cisla ktera nemam v seznamu :)). Sice me pak obcas nejaky znamy vynada, ale aspon mi to usetri tyhle telefonaty.

    Me spis otravujou takovy ty prudici na ulici, v Liberci jich je v centru mraky a kazdy den otravuji. Tam zase pro zmenu, kdyz po me chteji telefon, rikam cislo, ale spatne :)))...

    Ale lidi ktery se timhle dokazou zivit obdivuju, ja bych takhle pracovat teda nemohl...

    OdpovědětVymazat
  3. Gombo, koukám, že každý máme své pronásledovatele... Pokud znáš číslo té \"poradkyně\", tak bys jí mohl hovor vždycky odmítnout. I tak to neustálé volání ale bude obtěžovat. Obávám se, že tady nepomůže ani změna adresy, čísla či identity. Takže přeji hodně sil!

    2Wyder: To já mám právě strach odmítat neznámá čísla, protože občas čekám telefonát od někoho, jehož číslo nemám. Třeba kvůli brigádě. Pokud ale bude volat číslo skryté, začnu to típat. Mám těch průzkumů dost.
    V Olomouci je taky spousta otrapů na ulici. Když takového v dáli vidím, zrychlím, takže až se mě zeptají, zda mě mohou na chvíli zdržet, moje \"Spěchám\" zní velmi realisticky. Občas také nasazuji variantu nevidím, neslyším, a proti rozdavačům letáků platí třeba ruce v kapsách (pak mi ten leták nemají kam dát ;-mrk)

    OdpovědětVymazat
  4. Musíš se to naučit. Mi to trvalo taky nějakou dobu. Ale teď už jsme pochopil, jaká je cena mého volného času (tedy času, kdy mě nikdo neobtěžuje, kdo nechci) a nervů s tím spojených. Dá se to udělat slušně, ale kategoricky. \"Nezlobte se, ale já se na žádném průzkumu/dotazování podílet nechci.\" a zmlknout. No a on/ona musí říct \"Tak děkuji, nashledanou\". A je to. To, že něco chci nebo nechci musí ostatní respektovat, zvláště v případě, kdy nevyžádaně zasahují do mého životního prostoru a ne já do jejich.

    Nauč se to, stojí to za to, ten pocit...

    OdpovědětVymazat
  5. me nikdo nevola. obcas zavolaj z t-mobile, coz je muj operator, jestli nechci zmenit tarif. s nima se pobavim. nikdo jinej neotravuje.
    libi se mi moje mama... ty vzdycky zavolaji s pruzkumem, a ona je prerusi v polovine uvodni vety: \"....jojojo, a vy jste student, co si takhle vydelava na brigade?\" kdyz se ozve ze ne, tak rekne, ze odpovidat nebude, ze nema cas. kdyz se ozve ze ano, tak mu rekne, ze si na nej teda pet minut udela, protoze taky mela holky, ktery studovaly a musely se pritom zivit - nikdy jsme teda nedelaly pruzkumy, ale to tu nehraje zadnou roli, proste ocenuje, ze ty deti nechteji viset rodicum na krku. moc se mi tenhle jeji pristup libi. ze si z toho otravnyho telefonatu vybere to pozitivni...

    OdpovědětVymazat
  6. Telefonáty s přehledem zvládám. \"Díky. Nemám zájem.\"

    Horší je to ale s osobními návštěvami. \"Dobrý den, my jsme z kulturního centra.\" (Marně vyhlížím minimálně toho druhého.) \"Přišli jsme Vám nabídnout knihy.\"
    \"Díky, nemám zájem.\"
    \"Třeba by se u Vás našel jiný čtenář...?\"
    Naštěstí vykoukne Matouš. \"Nenašel,\" říkám s úsměvem.

    A uběhne sotva půl hodiny. Klepání na dveře. Za dveřmi sousedka. \"Dobrý den. Nám zavřeli proud. Nemohl byste nám do pátku půjčit elektřinu?\"
    \"Nezlobte se, opravdu nemohl.\"

    Asertivita ovšem vyčerpána. Přijít ten den ještě někdo. Rozpůjčuju snad celý byt, anebo koupím dům s jachtou na Bahamách, přestože na něj nemám.

    OdpovědětVymazat
  7. Účinná metoda na všechny tyhle vnucovače čehokoli je \"A máte internetové stránky? Je možný tam tuhle nabídku najít a případně jí využít později než teď hned? Ráda bych si to promyslela...\" a je vymalováno :) Kolega student má dotazník, já mám klid, a je. Ovšem pokud mě někde na ulici odlapávají nabízeči tarifů, zrychlím, prchám, nemám čas, jede mi vlak... nebo prostě nevidím neslyším. Taky už mě to začíná mírně drát.

    OdpovědětVymazat
  8. Píšu o tomtéž - jen ne tak čtivě ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Kamio, okolnosti mě k tomu nutí, takže už brzy budu odmítat nezvané telefonisty jedna radost. Jen mám obavu, že když jim řeknu, že se na průzkumu podílet nechci, začnou mě ukecávat, a nakonec mi stejně těch pět minut času seberou.

    Candycane, přístup tvé mamky se mi líbí. Jen nechápu, jak takovou práci může dělat někdo jiný než studnet, co si chce přivydělat. TO už fakt musí být zoufalec.

    Koyamo, souhlasím. Do telefonu se to NE říká přece jen snáz. Navíc nezvaní návštěvníci dokážou sqěle hrát na city. A kdybys náhodou koupil tu jachtu, doufám, že nás pozveš ;-mrk

    Teri, nevím jestli by je tohle zastavilo. Já osobně bych ten dotazník na netu nakonec stejně nevyplnila, takže by to vyšlo na stejno. Ale až zavoají zas, můžu to zkusit.

    Billy, myslím, že tvůj článek je také čtivý. Zajímavé, že se nám ty telefonáty tak sešly ve stejnou dobu, co? Asi mají před Vánocemi moc studentů, tak se dostane s telefonátem na každého.

    OdpovědětVymazat
  10. Who calls me?Po přečtení článku od Billy jsem zkusmo zadala čísla svých obtěžovatelů do Google a vypadla mi stránka
    http://whocallsme.com...x/729930852

    Docela zajímavé...

    OdpovědětVymazat
  11. [9] Looney, prostě \"nechci\". A ticho. Ukecávají? Dobře. \"Řekla jsem vám, že se na ničem takovém podílet nechci. Mějte se hezky, nashledanou.\"

    Nejbrutálnější trumf máš ale stále na svém telefonu (radil jsem i Billy). Stačí zmáčknout zelené tlačítko a po vteřině to červené. Pak si to rozmyslí, takhle utrácet koruny;-))

    OdpovědětVymazat
  12. Nějak na živobytí student vydělávat musí... Ale když člověk nechce být obtěžován, tak to nemusí zvednout. Já třeba zásadně nezvedám cizí čísla, když se mi nechce...

    OdpovědětVymazat
  13. Kamio,ten způsob \"zvednu-zavěsím\" je fakt drsný. Na druhou stranu, to je naučí. Dík za tip.

    2Phoenicks, mě se bohužel stává, že mi třeba dá někdo vizitku, já si ji založím, ale číslo na dotyčnou osobu si do mobilu nepřepíšu. Pak když mi ten člověk volá, tak je to číslo neznámé, i když bych ho vlastně znát měla. Prostě mám strach, že ten telefonát by mohl být důležitý... Takže to zvedám.

    OdpovědětVymazat