14. listopadu 2008

Šalina do stanice Melancholická

Jak jsem poslední den praxe nejela zpátky na privát tramvají aneb Subjektivně zabarvený popis, líčení, troška make-upu, Židenice a Černá pole.

Nejmenovaný supermarket a jeho podivné nákupní melodie. Obrovský plyšový medvědopes v nákupním vozíku. Nemají košíky, zboží si nesu v ruce. Dva pytlíky arašídů v čokoládě. Předběhnu pár důchodců šourajících se uličkou, mají času dost. Já dnes vlastně už taky. Chlapík přede mnou se dvěma lahvemi laciného šampáňa. Platím, odcházím.

Ušetřím pětku za šalinu, projdu se. Tím tak nějak melancholickým dopoledním Brnem. Praxe skončila.

Cesta lemovaná vrbami s tlustými kmeny, provazy listů spuštěných dolů z nekonečné výšky, šumění, šššš. Svitava uvězněná mezi továrními ploty. Trocha trávy zadupaná do hlíny. Beton na zábradlí mostu se drolí, obal z vlnitého plechu - hnusný rezavý kvádr. Reliéfní hlavy opadávají do zelené sítě spolu s olupující se omítkou. Červený panáček stojí snožmo, připažit. Na protější výloze sdělení

PRODEJ KONČÍ
LIKVIDACE POKRAČUJE

Panáček vyrazil, vyrážím též. Výklady skýtají zajímavé čtivo.

"Cigarety NEJSOU - zavřeno" (příčina a důsledek?)

"Nesedat, neopírat se o sklo"

Další křižovatka. Jdu ulicí nahoru. Solná jeskyně v suterénu činžovního domu. Nesnáším, jak slečně za mnou klapou boty, kdykoli se podpatek dotkne chodníku. Cítím její kroky až na zádech. Přecházím silnici. V parčíku čeká zatím neodlovená keš. Liduprázdno. Mudloprázdno. Vzhůru za šipkou, signál se ztrácí a objevuje. Támhle, u smrku, určitě. Ha, mám to, důmyslný úkryt. Loguji poblíž, důchodkyně s čoklíky vylézají, matky s dětmi v kočárcích se rojí. Čekám. Vytahuji telefon a volám Miláššškovi - trocha kamufláže (ale taky ho chci slyšet).

"Už jsem viděl spoustu kačerů, jak telefonují GPSkou," řekl mi nedávno kamarád.

Konečně jsou dostatečně daleko. Šup, rychle logbook strčit zpět, nenápadně po chodníku na privát. Pata je poněkud kluzká. Pozdrav pudlíka v červeném svetru? Ne, jen kombinace hlíny, jehličí a listí.

Slunce se snaží prorazit skrz mraky; efekt mléčného skla. Ulicí na Černá pole; krásné cihlové domky, jako Anglie. Nebo Holandsko? Chracht, Choch, ...

Psík značkuje plechová vrata. Taková pěkná čtvrť, domečky, vilky, omšelé, renovované, modernizované. Vila Tugendhat poblíž. A Schodová ulice. Červené cihly na domku i v plotě, v tom listopadovém pošmournu tajemné. Za těmi posledními domky končí svět, není tam nic, jen kdesi v dálce zase kousek Brna. Svah strmě spadá do údolí, mizí v mlze, oparu.

Ulicí lehce dolů, už jsem tady. Na čtrnáct dní přechodné útočiště. Dnes domů. A zpátky sem? Snad zase někdy. Budu se těšit na procházku po okolí - třeba sangvinickou.

6 komentářů:

  1. héééézky podzimně zamlžené a sychravé... ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. TakhleTě neznám.
    Ale četlo se to moc krásně, melancholie natekla až sem.

    OdpovědětVymazat
  3. Mudlové jsou všude, motají se tu a tam, vyskočí odnikud, když je to nejméně vhodné. Nesmíte používat kouzla v přítomnosti mudlů! Pamatujte si to, pane Pottere!

    OdpovědětVymazat
  4. Ta procházka byla velice inspirativní, melancholie jak Brno, doslova!

    Čekání na odmudlení je nejtěžší zkouška. Někdy ale jde kouzlit i za jejich přítomnosti. Jen se to musí provádět nenápadně ;-mrk

    OdpovědětVymazat
  5. \"Hlavně nenápadně!\" to bylo hlavní heslo jednoho z mých nejoblíbenějších seriálů:)
    http://navstevnici.sf.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. KraasneeePodzimni,krasne a hrejici :-)
    Podzim mam asi nejradsi,tak nejak si rada usinam :-)

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!