17. října 2008

Stres, nervozita a jiné radosti

Takového stresu. A celkem zbytečného. Jenže... co dělat, když je člověk nervák. Skoro jsem se nepoznávala. Čtvrteční odpoledne bylo jedno velké bláznění. Nakonec to ale dneska dopadlo dobře. Nějak jsem to odvykládala, nějak jsem Jim odpověděla. Zápočet je doma. Teď už "jen" tu bakalářskou práci dodělat a obhájit.
Den "B" se nebezpečně blížil. 17. říjen. Bakalářský den. Moment, kdy student musí nejen před pracovníky katedry, ale i před spolužáky a přihlížejícími ukázat, co vlastně obnáší jeho bakalářská práce. Jaké jsou cíle. Z čeho bude vycházet. Jak bude postupovat. Co z toho vzejde. Kolik toho už má hotovo. Nikoli hodina pravdy, spíše pět minut mlžení...
Týden předem tvořím powerpointovou prezentaci. Nervozita zatím v nedohlednu. Konzultace o konečné podobě. Pár úprav. Zatím v klidu. Ovšem... přichází čtvrtek.
Ráno seminář, pak oběd, SPO (spaní po obědě), kafíčko. Milášššek odchází na zkoušku s kapelou, zůstávám v bytě sama. Teď teprve začíná ten pravý stresing.

16,30 - čtu si prezentaci; přemýšlím co říct k jednotlivým bodům
16,45 - zkouším si projev nanečisto u počítače, několikrát
17,15 - z neustálého opakování už lehce magořím, přesto mám pocit, že pořád nevím, co vlastně budu říkat; zakoktávám se a plácám; díky ICQ se dozvídám, že v tomhle stresování nejsem sama
17,30 - dávám si pauzu a pracuju zase chvíli na něčem jiném
18,30 - soudím, že se mi už v hlavě vše rozleželo a zkouším si prezentaci projet znova; žádná změna, pořád plácám
18,45 - píšu si celé věty a učím se je nazpaměť, projev už je souvislejší
19,00 - večeřím, čerpám sílu
19,30 - během sledování Přátel se snažím vyžehlit novou košili
19,50 - přesunuju se k zrcadlu do ložnice a vybírám oblečení. V následující půlhodince docházím postupně k těmto závěrům: ta nová červená košile je sice dobrá, ale má dlouhý rukáv a bude mi v ní moc teplo, na učebně bývá přetopeno a určitě přijdou "horké chvilky"; vytahuji modrou košili, černou sukni v délce pod kolena měním za dlouhé šedé kalhoty, nechci se ztrapnit okem na silonkách; při žehlení modré košile zjišťuji, že je už poněkud obnošená a na bakalářský den se tudíž nehodí; beru si bílou košili, ale vypadám v ní jako zralá čtyřicátnice; zkouším světle červenou košili, jenže její knoflíky mi nepřipadají zrovna dvakrát důvěryhodné - mám pocit, že při hlubším nádechu by se mohly rozletět a ukázat pracovníkům katedry víc než by očekávali, což by bylo žádoucí pouze v případě, že by se prezentace nevyvíjela kýženým způsobem; tuto variantu nakonec zavrhuji ve prospěch zřejmě jediné nošeníschopné košile v mém šatníku, má černou barvu a tříčtvrteční rukáv. Ano, vypadá to sice slušně, ale trochu pohřebně. Že bych zalovila mezi společenskými topy? Těch moc nemám, navíc mi připadají nevhodné. Změnit spodní část oděvu? To bude ono. Zkouším dlouhou sukni - černou s geometrickým vzorem ala síťová analýza (pro negisaře - je na ní taková mřížka a béžové kosodélníky). Konečně spokojenost. Prohlížím se v zrcadle. To půjde. Inspiruje mě to, takže předříkávám prezentaci sama před sebou, sama sobě, svém odrazu.
později - může být tak půl deváté, usuzuju, že už mám fakt dost a napouštím si vanu; ponořím se do horké vody plné pěny a ... začnu odříkávat prezentaci do stropu; profackuju se; čtu si časopis, ale za každým slovem vidím jasně napsáno BAKALÁŘKA; lezu z vany, musím to zaspat, uléhám do postele, zhasínám lampičku, zavřu oči a ... vidím svou prezentaci; převaluju se, a pak konečně přichází neklidný spánek... plný GISsnů...
Někdy si říkám, jestli mi to stojí za to. Spíš asi jo.

11 komentářů:

  1. Jasne ze stoji, vypada to spis jako fajn straveny vecer :-)

    OdpovědětVymazat
  2. SPO - s tím se rozluč, až budeš v práci. Tohle je sice stresovka, ale musíš si ji připustit jen do té míry, aby Tě neparalyzovala...

    (A teď si říkáš... se to Kamiovi kecá, když už je má za sebou...)

    Ale teď už to máš i Ty za sebou. Moment... to je JEN prezentace záměru, ne vlastní práce? Tak nač tolik stresu? Vždyť o tolik nejde;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Billy, zpětně to vypadá jako úžasný večer u otevřeného šatníku. To jen v tu chvíli jsem měla spíš pocit jako po výbuchu bomby.

    Gombo, tak jo, začínám tomu věřit.

    Kamio, pomalu se smiřuju s tím, že v práci kanape nebude. Ách jo.
    Btw. Počkej co asi tak budu psát začátkem června, až bude před státnicemi. Fííííha. To teprve bude stresing.

    OdpovědětVymazat
  4. Looney,to už budeš v takovém stavu, že Ti bude všechno jedno a budeš se smát všemu;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Máš mít jen jednu košili, jedny kalhoty, žádnou sukni a jedny boty- jako já. A hned bys měla o starost (samozřejmě tu největší) míň :o)
    Tož zatím- a cukrárna čeká! Ale znáš to: Tak málo mám času, tak málo mám času...

    OdpovědětVymazat
  6. Kamio, ten stav si vybavuju ze svaťáku. To bylo podobné.

    SillyFish, asi proházím šatník. Btw. Já myslela, že se zpívá \"Tak málo mám krve\". S tou cukrárnou počítám, nechci přijít o to kapučíno s lavinovým efektem!

    OdpovědětVymazat
  7. výmluvná Looney u konce s dechem?
    nevěřím...
    dobře, žes nechala světle červenou košili doma, bylo by blbé, kdybys při nádechu knoflíčkem vystřelila někomu z komise oko.... :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Candycane, ona je Looney výmluvná tak leda na netu nebo s přáteli. Jak dojde na prezentaci před publikem, slova by se ve mně nedořezal...

    OdpovědětVymazat
  9. Ahooj, mam takovej spesl dotaz, nemate nekde na netu vypsana temata Vasich Bc. praci. Hledam inspiraci pro nejake tema...

    Ale ja az za rok, takze casu dost :)).

    OdpovědětVymazat
  10. 2Wyder:Témata zadaná i témata obhájených prací by měly být zde http://www.geoinformatics.upol.cz...
    Jenže web katedry teď prochází změnami a ne vše funguje tak, jak má.
    Letošní témata bc-prací si ale můžeš prohlídnout tady http://www.geoinformatics.upol.cz... - stačí si stáhnout pdf Prvni bakalarsky den.

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!