27. října 2008

Nedělní výlet a známkový paradox

Bylo to, tuším, koncem května, kdy se naše rodina, respektive moji rodičové, rozhodli sbírat turistické známky. Začalo to kouskem s pořadovým číslem 139 (Javoříčské jeskyně) a od té doby na každém výletě "soupeříme". Kešky versus známky. Dnes jsme vyhráli 6:1. Ale naši jsou v tom nevinně.
Vydali jsme se tentokrát na Moravskotřebovsko a jedním z cílů bylo Moravské kartografické centrum ve Velkých Opatovicích. To je něco pro naši mapami postiženou rodinu. V chladném mlhavém dopoledni se před námi najednou vyloupla zajímavá přístavba zdejšího zámku se svou mohutnou, taškami pokrytou střechou - to je to, co hledáme. Jedna keška, jedna turistická známka (TZ). Vcházíme a jsme mile překvapeni možností nahlédnout do kopie tzv. Ďáblovy bible, Kodexu Gigas. Uprostřed knihy nalevo Jeruzalém - dobro, vpravo ďábel - zlo (má jen čtyři prsty, zato dva jazyky, slušivou trvalou a plenky). Procházíme výstavu map - úžasný veliký terénní model Moravy, spousty map, přístrojů, a dokonce pastelek či rýsovacích potřeb. Jsem spokojena a zároveň zklamána - instituce, která nese honosný titul Moravské kartografické centrum, by se měla vyvarovat tak závažné chyby jako je špatné označení "měřičský stůl" (správně měřický) nebo "zeměměřičský úřad". A přitom na níže vystavené mapě je titul správně - Český úřad zeměměřický a katastrální. Pro člověka "z oboru" poměrně nepěkná piha na kráse.

Při odchodu si pak ještě vzpomenu na jednu moderní vystavenou mapu s číselným měřítkem 1 : 66 666 (za tohle by na zkoušce z kartografie student letěl jak namydlenej blesk) a přemýšlím, zda chtěl autor (tuším firma SHOCart) vyjádřit nějakou souvislost s nedaleko exponovanou ďáblovou biblí.

Z Opatovic míříme do Jevíčka. Procházíme město a hledáme indicie ke keši, mimo jiné i u Městského infocentra, kde má být zajištěn prodej TZ. Otvírací doba ovšem turistům nepřeje - pouze od pondělí do pátku. Keš nacházíme, známku nemáme. Po dobrém obědě vyrážíme k torzu exteritoriální dálnice, která měla být vybudována za druhé světové války mezi Vídní a městem Wroclaw. Máme naši jubilejní 250. kešku. Další nacházíme na malém židovském hřbitůvku, ze kterého toho sice moc nezbylo, ale zato jsme mohli vidět náhrobek zarostlý do stromu. Autem se pak přesouváme směrem k Městečku Trnávka. Malá zastávka v Chornici u kostela sv. Vavřince (keška) - strašně pěkná věž s mnoha menšími věžičkami. Kešky vs. TZ 5:1.

Blížíme se pod hrad Cimburk, je asi půl třetí a mlha se konečně trochu probírá. Dokonce začíná svítit sluníčko, jeho paprsky jsou žlutooranžové a měkké. Ideální na focení. Nacházíme poslední krabičku dne, procházíme se areálem bývalého hradu, mohutné zdivo, obrovské valy pokryté kobercem z javorových listů. Je krásně, na loukách pod hradem se válí mlha. Možná kouř z komínů. Kamenná stěna s okny se tyčí do výše, Cimburk musel být opravdu festovní stavba.

Po žluté, kolem dvou vysílačů se vracíme zpátky k autu. Někde by tu měli prodávat turistické známky. Chytrá kniha říká, že hledané místo se jmenuje K-plus. Čert ví, co to má být. Jedeme obcí asi dvacítkou, řidiči za námi nechápou a předjíždí. Je tu Jednota, kadeřnictví, Hospůdka U Marty, benzínka ZD, ale ká plusko? Kde nic, tu nic. Beztak by to čarovné místo bylo v neděli určitě zavřené, říkáme si a jedeme domů. Doma pak zjišťujeme, že zmíněná prodejna je zřejmě místní železářství.

"Tak si ty známky nech poslat," navrhuju tátovi.

"Ale to bych musel prokázat, že jsem tam byl," namítá. "Třeba vstupenkou."

Jsem překvapená a odmítám věřit tomu, že taková podmínka existuje. Avšak jeden pohled na www.turisticke-znamky.cz mě přesvědčuje. Cituji: "Pokud se Vám stane, že z jakýchkoliv důvodů neseženete na prodejním místě Turistickou známku, rádi Vám ji pošleme poštou proti jakémukoli důkazu o návštěvě - stačí pohlednice, razítko, účtenka, jízdenka, vstupenka a podobně."

A já se vás ptám (a brzy tak učiním i přímo u firmy Turistické známky s.r.o.) JAK MÁM PROKÁZAT NÁVŠTĚVU ZŘÍCENINY? Jak z té hromady šutrů vyrobit razítko nebo vytlouct účtenku? Kde vzít v autě jízdenku? A stejně tak v Jevíčku. Kde si mám pořídit důkaz o návštěvě, kde koupit vstupenku, kde pohlednici, když infocentrum má zavřeno? Začarovaný kruh...

Možná by mohla stačit fotka. Nebo účet za benzín. Uvidíme. Skóre by se srovnalo na 6:3.

2 komentáře:

  1. Návštěvu zříceniny prokážeš nejlépe dokladem od Záchranné služby, což ovšem vyžaduje z oné zříceniny zhučet do podhradí jinaka rychleji, než je zvykem:)

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý nápad, ovšem nevím, zda jsme ochotni se natolik obětovat.

    OdpovědětVymazat