Velikonoce? Pecka!

Letošní velikonoční svátky jsme strávili v Arnoštově nedaleko obce (a hradu) Pecka. A byla to fakt pecka! Ubytování v Penzionu Pod Vyhlídkou (neplacená reklama) bylo pěkné, s vlastní terasou, výhledem do kraje a výbornými snídaněmi, které nám připravovala milá slečna se zálibou ve větrných elektrárnách (což potěšilo zejména našeho Juniora, který je taky zbožňuje). Počasí naštěstí vyšlo, problémy s naším starým plechovým miláčkem zdárně vyřešila olomoucká autopůjčovna Mijas (taky neplacená reklama) a hned ve vedlejším apartmánu se ubytovali babička s dědou. Prostě idyla.

Navečer jsme vystoupali na nedalekou Krkonošskou vyhlídku, která penzionu dala jméno. Je to vlastně takový posed, ale výhled na naše nejvyšší hory je tu opravdu pěkný. Nahoru zvládl vylézt i náš malý turista! Koukání dalekohledem ho moc bavilo, ani nám ho nechtěl půjčovat.

Lezu vzhůru za babičkou (foto: děda)

Druhý den jsme si udělali výlet na rozhlednu v Lomnici nad Popelkou. Zatím co před čtyřmi lety jsem nahoru táhla těhotenský pupek, tentokrát už mrňous vyšlapal na vrchol skokanského můstku úplně sám. A zase se s námi nechtěl podělit o dalekohled!

Na oběd jsme pak zamířili do Jičína, města pohádky. Na náměstí byly vcelku nezajímavé trhy, tak jsme zkusili interaktivní výstavu Radka Pilaře. Upřímně, nic moc, asi by to chtělo trochu investovat, ale na druhou stranu, co byste chtěli za cca 20 Kč vstupného. Po obědě jsme si prohlédli jičínského draka a uvažovali, zda vylézt na Valdickou bránu. Junior už byl docela uondaný, raději jsme tedy šli na doporučované hřiště Pod Koštofránkem. Jenže nejzajímavější část, vodní pumpa s korýtky a mlýnky, zrovna byla mimo provoz, a tak jsme se na rozpáleném písku dlouho nezdrželi. Přesunuli jsme pod vrch Čeřovka a zatím co děda s Jášou v autě uspali jeden druhého (nebo naopak?), zbytek výpravy se prošel na rozhlednu Milohlídka, ze které není sice prakticky žádný výhled, ale pod ní je schovaná keška zařazená do Geopuzzle. Cestou zpět do penzionu jsme se zastavili v Nové Pace na zmrzlinu, ale najít v tomto městě v dubnu v sobotu odpoledne otevřenou cukrárnu, se ukázalo jako docela velký oříšek. Naštěstí se po chvíli googlování podařilo najít podnik nedaleko náměstí, a sladké tečce za sobotním výletem bylo učiněno za dost.

Milohlídka (Čeřovka) nad Jičínem

Zkamenělý strom v Nové Pace

V neděli jsme měli v plánu trochu více turistiky (ale ne zas moc). Zaparkovali jsme u hospody Na Klepandě v obci Syřenov a po červené vyrazili na Kumburk. Větší část cesty vedla po asfaltu, takže Junior mohl směle drandit na odrážedle. Na závěrečný cca půlkilometrový stoupák lesem se ale tento dopravní prostředek moc nehodil, takže to mladý pán musel vzít po svých a odrážedlo se neslo. Při prohlídce hradu jsme ho pak zaparkovali kousek za vstupní bránou s okýnkem se suvenýry, kterému vládla velice neochotně se tvářící paní.
Hrad jsme si prohlédli od sklepení až po vyvýšenou dřevěnou terasu, odkud byl nádherný výhled na Krkonoše, Jizerky, Ještěd, Bezděz, Český ráj, a já nevím kam všude ještě. Paráda. Ve sklepení byla tma a chládek, ale nebáli jsme se. Bylo nás pět!

V dáli Sněžka

Vyzvedli jsme odložené odrážedlo a stejnou cestou se vrátili zpět k autům (do jednoho se nevlezeme). Babička s dědou se ještě chtěli projít na nedalekou zříceninu Bradlec, my jsme radši naložili malého cyklistu do auta, aby se před obědem trochu prospal (jinak by byl unavený a tudíž protivný, což zřejmě zdědil po mamince). Sraz obou skupin jsme domluvili u hospody v Jičíněvsi, protože to byla jedna z mála, které měly v neděli odpoledne otevřeno a hlavně stála poblíž našeho dalšího cíle. Tím byl zámek ve Starých Hradech.
Byla jsem k tomu místu poněkud skeptická, ale příjemně mě překvapilo. Nechali jsme se zlákat na jeden z prohlídkových okruhů a opravdu jsme si to užili. Sklepení bylo plné pohádkových postav, průvodce pobavil malé i velké návštěvníky. Bylo vidět, že trasu mají opravdu důkladně otestovánu přímo na dětech. Pro milovníky klasických hradních a zámeckých prohlídek to tu není, ale pro rodiny s dětmi je to ideální. Zámek je hezký, prohlídkových okruhů je několik, konají se tu různé akce a mají tu, mimo jiné, výbornou čokoládu. A zvěřinec (bestyjolu). Dá se tu zřejmě i dobře najíst, to jsme ovšem dopředu netušili, a tak jsme zkusili jen tu zmíněnou čokoládu a kafe.

Hrad a zámek Staré Hrady od rybníka

Junior a obří rodinka (foto: děda)

Na Velikonoční pondělí ráno jsme se pomalu chystali domů, před tím mě ovšem Jáša a dva místní kluci ještě stačili vymrskat. Z Arnoštova jsme to na Olomouc vzali trochu oklikou, zastavili jsme se u jedné z nejvyšších větrných elektráren u nás. Každý náš výlet by totiž měl zahrnovat alespoň jednu kešku, jednu rozhlednu a jednu větrnou elektrárnu. Pak ho lze označit za dokonalý. Zmíněná stavba stojí nad obcí Vítězná a je celkem 175 metrů vysoká (samotná věž má 119 metrů). Z kopce nad ní je pak pěkný výhled směrem na Zlatou Olešnici, kde se nachází ta úplně nejvyšší z elektráren v Česku (její tubus je 125 metrů vysoký).

Pak už jen zbývalo objevit kolem poledne někde na trase restauraci, která by měla na Velikonoční pondělí a) otevřeno a b) volný stůl pro tři osoby. Naštěstí jsme jednu takovou našli v Litomyšli. Najedení a spokojení s prodlouženým víkendem jsme se tedy mohli vydat v našem vypůjčeném autě směrem k domovu...