18. prosince 2017

Co čteme

Budeme si číst o mňamňamu.
Budeme číst knížku o panu Sojkovi.
Budem' číst o autech a bagrech.

Tyto věty u nás bylo/je možné slyšet i několikrát denně.



Zatím se zdá, že z Juniora bude zapálený čtenář. Snad mu to nadšení vydrží. Momentálně si oblíbil několik knih, jejichž předčítání vyžaduje stále dokola. Díky tomu už taky většinu z nich UMÍM nazpaměť. Junior vlastně taky, ačkoli jeho přednes se ještě pravda úplně nepodobá Nedělní chvilce poezie a jakmile svou recitaci ukončí, básničku pro publikum překládám. I tak z toho mám ale neskonalou radost.

A co tedy čteme?
První oblíbenou literaturou naší ratolesti byla kniha Říkačky o autech a strojích. Narazili jsme na ni čistě náhodou. Zatímco jsem vybírala Juniorovi návleky na nohy, objevil ji na pultě dětského obchodu Czechbart. Zjistil, že obsahuje i básničku o traktoru, takže to byla jasná volba. I mně se kniha líbí, veselé obrázky Pavla Koutského pobaví i rodiče a rýmy od Renaty Škaloudové mají většinou hlavu, patu, rým i rytmus. A věřte, že není nic horšího než číst báseň, která nedává smysl a autor se v ní marně pokouší veršovat dvojice slov běží-peří nebo vrána-máma. I takové doma bohužel máme. Dobře se Říkačky čtou možná i proto, že autorka je logopedka a původním účelem knihy bylo rozmluvení dětí tím, že doplní poslední slovo básničky.

Traktor má pluh a orá ;)

Po úspěchu této knížky jsme poprosili babičku a dědečka, aby pořídili Juniorovi k narozeninám pokračování nazvané Říkačky o dobrotách (u nás přezdívané Kniha o mňamňamu). Přáli jsme si ji taky proto, že jsme si chtěli od neustálého opakování aut a strojů trochu odpočinout. I druhá kniha je super, ačkoli u ní bych měla malou výtku ohledně výběru dobrot. Nejsem žádný výživový maniak, jen se obávám chvíle, kdy se mrňous zeptá jestli by na sváču mohl dostat ty hranolky, lentilky a čokoládu (ani jedno z toho nikdy nejedl a klidně by to ještě chvíli mohlo vydržet).

Tenhle řízný řízkový obrázek miluju

A kniha o panu Sojkovi? Náhodný úlovek prarodičů v Levných knihách: Stroje na statku. V příběhu vystupuje rodina Sojkových, která se stará o rozsáhlé polnosti. Takže mají několik traktorů, valníky a také secí stroj. Díky příběhu umí Junior krásně říct močůvka a jeho slovní zásobu obohatila slova jako silážní jáma, zelené krmivo či kultivátor. Ano, i já už dnes skoro s jistotou poznám řezačku od kombajnu a můj slovník se rozšířil o pojmy sběrací lis, rotační řádkovač a rozmetač hnojiva. Možná to teď vyznělo trochu ironicky, ale člověk by se přece měl vzdělávat pořád, tak proč ne třeba takto?

Stroje na statku – Moje první obrázková knížka od nakladatelství Svojtka

Podzim od Rotraut Susanne Bernerové si vlastně nečteme. Je to sice oblíbená knížka, ale obrázková. Bez textu, přesto s příběhem. Pokaždé, když si ji prohlížíme, narazíme na nový detail, postavu, zvířátko. A mě to baví možná víc než Juniora. Velký formát je v knihkupectvích nepřehlédnutelný a dělá trochu problém při zařazování do knihovny. V naší sbírce však nesmí chybět a už se těším na další z téhle řady; nechala jsem vzkázat Ježíškovi.
Pod naším vánočním stromkem totiž knížky nemůžou chybět!

A někde tam bude papoušek Niko...

A co jsme četli dřív? Minulý rok u Juniora bodovaly hlavně knihy s pohyblivými okénky. Publikace z řady Minipedie jsou sice určeny dětem ve věku 1 až 3 roky, Juniora ale už moc nebaví, jen je občas letmo prolistuje.

Otvírací, posouvací, otáčející se...

Pak jsou tu literární poklady z našeho dětství, léty prověřená leporela, která teď už tedy využíváme spíš na stavbu „garáží“. Dřív jsme je ale hodně prohlíželi a četli. Takový Josef Lada je prostě klasika.


A teď když jsme najeli na pravidelné čtení před spaním, bych ještě měla u babičky a dědečka omrknout všechny ty krásné pohádkové knihy a nějakou vybrat. Protože z neustálého čtení Kocoura v botách už nás asi brzy trefí šlak.

Nebo sáhnout po něčem novém? Když ono je toho tolik... (Koupila bych všechno, ale nejsem Onassis.) Snad tedy bude mít Ježíšek při výběru šťastnou ruku. I u vás.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za komentáře!