30. srpna 2016

První dovolená ve třech

Jaký jiný titulek by taky mohl následovat po poslední dovolené ve dvou...

Na první rodinnou dovolenou jsme zamířili do Beskyd. A udělali jsme dobře. Zatímco doma panovala třicetistupňová horka, my jsme se potulovali po horách, kde byla teplota poměrně příjemná.

Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazili směr Soláň. Cesta hezky ubíhala až na totálně ucpané Valašské Meziříčí. Junior v autosedačce neprotestoval, koukal ven a kupodivu neusnul.
Ubytovat jsme se měli až po druhé hodině, tak jsme po příjezdu zašli nejprve na oběd do Hotelu Čarták, a po něm si dali ještě krátkou procházku po okolí. Vyšlo nám to časově úplně krásně. Chatka číslo sedm už na nás čekala. Zabydleli jsme se a rozhodli se ještě projít na vrchol Vsacké Tanečnice. Z pěkné lesní cesty, která se podle turistických map zdála být zpevněná, červená značka po asi kilometru odbočila do prudšího kopce. Kořeny, kameny, hrboly, no, nečekali jsme od toho mnoho, ale přece jen tu vede cyklotrasa, tak jsme si mysleli, že to s kočárem projedeme. Moc to ale nešlo, tak jsem vzala Juniora do náručí, abychom překonali kritický kousek. Naštěstí to netrvalo dlouho a pod vrcholem Leští mohl Czechbart opět tlačit kočárek i s pasažérem. Na Tanečnici jsme ale nakonec stejně nedošli, bylo už moc pozdě a nestihli bychom se vrátit včas na večeři. Aspoň jsme cestou posbírali několik keší, borůvek a hlavně slaďoučkých lesních ostružin.

Vlevo zvonice na Soláni, vpravo Czechbart na cestě pod Leštím

První noc v cestovní postýlce byla pro Juniora náročná, během procházky dlouho spal, takže se mu vůbec nedařilo usnout. Člověk by taky nevěřil, jak hlasité se může zdát vrzání podlahy, dveří nebo židlí v chatce o jedné místnosti, kde se snažíte uložit ke spánku velmi bdělého kojence. V rámci zachování rodinné pohody jsme si tedy šli kolem deváté hodiny večerní lehnout všichni tři. Zhaslo se a byl klid.

Na chatě

V pátek ráno jsme po snídani vyjeli na první větší výlet, na Pustevny. Za 80 Kč jsme zaparkovali na horním parkovišti, odkud jsme měli v plánu dojít po hřebeni na Radhošť. Uvažovali jsme i o možnosti vyjet sem lanovkou, ale měli jsme trochu obavu o převoz kočárku (je to zdarma a prý docela v pohodě) a taky našeho mrskajícího se dítěte. Parkoviště nakonec zvítězilo.
Slunko svítilo, vítr pofukoval a Czechbart statečně tlačil vzhůru těch našich cca pětadvacet kilo (dítě + kočárek + náklad). Asfalt se střídal s udusanou pěšinou a až na ty davy lidí se šlo příjemně.

Radhošť byl dobyt!
Junior na horách
Chvíli jsem vezla kočár i já
Vycházku určitě doporučujeme všem majitelům kočárků, které alespoň trochu zvládají terén. Náš Viper 4s to zvládl levou zadní. Trasa (směr pouze tam, zpátky jsme ale šli stejnou cestou) zaznačená v Mapy.cz je v tomto odkazu. Vyhlídkový altánek Cyrilka je potřeba obejít po silnici, jinak se jde stále po modré.
Na Radhošti, ve stínu kaple, Junior v klídečku poobědval. My jsme si s Czechbartem dali alespoň kyselicu v nedalekém hotelu. Měli jsme štěstí, že se tu zrovna uvolnil stůl, jinak bylo narváno. A to byl pátek, o víkendech to tu musí být teprve masakr.
Při návratu zpět na Pustevny nám připadalo, že lidí je na hřebeni stále víc a víc. Šli jsme vycházkovým tempem a kochali se krajinou. Asi až moc. Někde cestou, na beskydských vrcholcích, jsme ztratili jednu dětskou ponožku a můj úžasný klobouk. Čest jejich památce.

Devítikilometrový výlet nám byl málo, a tak jsme večer ještě absolvovali procházku po Velkých Karlovicích. Neboli po Protějově. Čerstvý horský vzduch nás krásně unavil a v noci se nám krásně spalo.

Karlovický kostel shora
Fara. Nebo snad ordinace doktora Martina?
Kam jsme vyrazili v sobotu? Došli jsme tam? Ztratili jsme něco dalšího? Kdo plakal? Kdo se smál? A jakým dopravním prostředkem se Junior svezl? To napíšu zase příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za komentáře!