Skoro.
Na první procházku s kočárkem jsme vyrazili, když byly Juniorovi skoro dva týdny. Vyšli jsme si pěkně ve třech, celá rodinka. Jenom kousek, okolo lesa. Byla jsem v té době ráda, že jsem se vůbec zvedla z gauče. Dojít na druhý konec našeho malého vesnického sídliště byl opravdový výkon. Tady je to naprosto přesně vystiženo v komiksu Malá máma!
Podzim byl ale naštěstí docela hezký a teplý, a tak jsem to/se po šestinedělí rozchodila...
Od mého staršího příspěvku se taky leccos změnilo. Obleču téměř všechny své předtěhotenské kalhoty, Junior váží přes sedm kilo (moje kila se přesunula k němu a pár se jich očividně ztratilo cestou) a část své kondice jsem zřejmě našla. Co zůstalo při starém, to je radost z výletů po vsi. A navíc mám i novou motivaci. Vlastně dvě.
To bylo tak... Když jsme takhle jednou v neděli udělali větší okruh přes pole, potok, les a ves, napadlo mě změřit si na mapě, kolik jsme to vlastně ušli kilometrů. Výsledek mě mile překvapil. Konečně jsem se přestala cítit lemrózně. Odtud to byl jen krůček k tomu zjistit, jestli neexistuje aplikace, která by naše "výkony" měřila automaticky. Nebo kam by se daly nahrát trasy z GPS.
Objevila jsem Endomondo, to umí dokonce obě jmenované možnosti (a ještě něco navíc). Líbilo se mi, že se u něj dá zvolit, jaký sport zrovna provozuju. Většina aplikací totiž byla zaměřená jen na běhání. A ačkoli varianta "chůze s kočárkem" se v Endomondu zaškrtnout nedá, obyčejná "chůze" mi úplně stačí. Zatím. Chtěla bych časem začít sportovat i jinak, a tady si můžu všechno pěkně vykázat. Navíc jsem milovník map a trochu ujíždím na statistikách (třeba geocachingových), takže se pak kochám sloupečky v barevných grafech, které mi ukazují kilometry nebo kalorie. No a potom ta úžasná tabulka v profilu, díky které vím, že jsem už spálila 40 hamburgerů, podnikla 0,007 cesty kolem světa a 0,001 cesty na Měsíc. Od půlky listopadu! Naprostá blbina, naprosto ujetá, přesně pro mě.
Kdy asi objedu celý svět? Bude v té době Junior chodit, chodit do školky, na základku nebo už na střední?
V nohách ještě pravda nemám tisíc mil (tedy přesně 1609,344 km), ale za únor jsem si našlápla hezkou stovku. To jde. Myslela jsem si, že to je hodně slušné číslo. Pak jsem na jednom maminkovském webu (Modrý koník) narazila na #vyzvaendomondo a zapojila se do březnové výzvy (= to je skupina lidí, kteří se snaží ujít nejvíc kilometrů, spálit nejvíc kalorií, strávit nejdelší čas sportem; podle výkonů se sestavuje žebříček účastníků). V tu chvíli jsem zjistila, jaký jsem žabař. Tyhle maminy endomondují ve velkém. Alespoň ty v první desítce, ze které jsem vypadla už po druhém dni, ovšem ve středu jsem se tam slavně zase vrátila. Devítikilometrová procházka je pro některé účastnice naprostý standard. (Asi nebydlí v takovém terénu, jako já, ospravedlňovala jsem se.) Alespoň je to fajn motivace - přece nebudu poslední. Teď nebude Junior ochuzen o žádný pěkný den, kdy bychom mohli vyrazit na čerstvý vzduch. Budeme akční, žádné výmluvy, že se mi dnes nějak nechce, krásně se oba vyvětráme. Zastaví nás snad akorát hnusné počasí, protože větru a dešti poručit neumím. Nic se nemá přehánět a vyzývat zdraví rozhodně nechci.
Jsem zvědavá, na jaké příčce se nakonec umístím. Ráda bych skončila aspoň v první patnáctce. Ve středu jsem využila hezkého počasí a dala si krásný 10km výšlap. Třeba to klapne.
Tak zdar a pochodem v chod!
Od mého staršího příspěvku se taky leccos změnilo. Obleču téměř všechny své předtěhotenské kalhoty, Junior váží přes sedm kilo (moje kila se přesunula k němu a pár se jich očividně ztratilo cestou) a část své kondice jsem zřejmě našla. Co zůstalo při starém, to je radost z výletů po vsi. A navíc mám i novou motivaci. Vlastně dvě.
To bylo tak... Když jsme takhle jednou v neděli udělali větší okruh přes pole, potok, les a ves, napadlo mě změřit si na mapě, kolik jsme to vlastně ušli kilometrů. Výsledek mě mile překvapil. Konečně jsem se přestala cítit lemrózně. Odtud to byl jen krůček k tomu zjistit, jestli neexistuje aplikace, která by naše "výkony" měřila automaticky. Nebo kam by se daly nahrát trasy z GPS.
Objevila jsem Endomondo, to umí dokonce obě jmenované možnosti (a ještě něco navíc). Líbilo se mi, že se u něj dá zvolit, jaký sport zrovna provozuju. Většina aplikací totiž byla zaměřená jen na běhání. A ačkoli varianta "chůze s kočárkem" se v Endomondu zaškrtnout nedá, obyčejná "chůze" mi úplně stačí. Zatím. Chtěla bych časem začít sportovat i jinak, a tady si můžu všechno pěkně vykázat. Navíc jsem milovník map a trochu ujíždím na statistikách (třeba geocachingových), takže se pak kochám sloupečky v barevných grafech, které mi ukazují kilometry nebo kalorie. No a potom ta úžasná tabulka v profilu, díky které vím, že jsem už spálila 40 hamburgerů, podnikla 0,007 cesty kolem světa a 0,001 cesty na Měsíc. Od půlky listopadu! Naprostá blbina, naprosto ujetá, přesně pro mě.Kdy asi objedu celý svět? Bude v té době Junior chodit, chodit do školky, na základku nebo už na střední?
V nohách ještě pravda nemám tisíc mil (tedy přesně 1609,344 km), ale za únor jsem si našlápla hezkou stovku. To jde. Myslela jsem si, že to je hodně slušné číslo. Pak jsem na jednom maminkovském webu (Modrý koník) narazila na #vyzvaendomondo a zapojila se do březnové výzvy (= to je skupina lidí, kteří se snaží ujít nejvíc kilometrů, spálit nejvíc kalorií, strávit nejdelší čas sportem; podle výkonů se sestavuje žebříček účastníků). V tu chvíli jsem zjistila, jaký jsem žabař. Tyhle maminy endomondují ve velkém. Alespoň ty v první desítce, ze které jsem vypadla už po druhém dni, ovšem ve středu jsem se tam slavně zase vrátila. Devítikilometrová procházka je pro některé účastnice naprostý standard. (Asi nebydlí v takovém terénu, jako já, ospravedlňovala jsem se.) Alespoň je to fajn motivace - přece nebudu poslední. Teď nebude Junior ochuzen o žádný pěkný den, kdy bychom mohli vyrazit na čerstvý vzduch. Budeme akční, žádné výmluvy, že se mi dnes nějak nechce, krásně se oba vyvětráme. Zastaví nás snad akorát hnusné počasí, protože větru a dešti poručit neumím. Nic se nemá přehánět a vyzývat zdraví rozhodně nechci.
Jsem zvědavá, na jaké příčce se nakonec umístím. Ráda bych skončila aspoň v první patnáctce. Ve středu jsem využila hezkého počasí a dala si krásný 10km výšlap. Třeba to klapne.
Tak zdar a pochodem v chod!
 |
| Chodíme ve sněhu, chodíme v dešti, chodíme po městě, chodíme po lese... A pak to všechno fotíme a dáváme na Instagram :) |
To je paráda! S kočárkem jsem nachodila dost, ale kdybych si to mohla dávat do statistik, bavilo by to o hodně víc.
OdpovědětVymazatV iPhonu3 jsem tehdy měla jen krokoměr, ale ten byl dost "tupý", musela bych chodit jako slon, aby to počítalo. V tom dnešním iPhonu (S5) už je mnohem lepší aplikace na tělesnou aktivitu celkově, dělá to grafy a tabulky, my to máme propojené i s "chrapoměrem" neboli měřičem kvality spánku Sleep Cycle a s WomanLog (teda, ten mám jenom já, Mikin ne :-)) ). Pěkně se s tím nablbneme a někdy se taháme, kdo půjde venčit psa, komu chybí nachozené kroky. Baví mě to. Rozesmála mě dcera, té jsme koupili měřící náramek, říkala, že nedávno strouhala větší množství mrkve a "naběhalo" jí to několik kilometrů.
Už jsem slyšela o tom, jak si někdo s krokoměrem nachodil kilometry při chůzi ze schodů, ale strouhání mrkve, to mě dostalo :-D
OdpovědětVymazatV chytrých telefonech je spousta super aplikací - na ten WomanLog jsem musela mrknout do Google, co to vlastně dělá ;)
Při hledání sportovních aplikací mě zaskočilo, že ještě není žádná extra pro maminy. Mohla by se tam zadat i váha dítěte a kočárku. Přece jen chůze jen tak a chůze s osmikilovým mrňousem v desetikilovém kočáře - to je úplně jiný výdej energie. Možná nápad pro šikovného programátora ;)