1. ledna 2016

Krmítko slaví úspěch

I my každou zimu sypeme ptáčkům. (Aby jim to neklouzalo.)

Krmítko jsme vždycky mívali na parapetu v kuchyni. Občas k němu přiletěl nějaký ten kos nebo sýkorka, ale moc velkou návštěvnost nemělo. Spoustu zrní jsme na jaře museli vysypat...
Letos Czechbart rozhodl, že uděláme změnu a krmítko dáme na okno v ložnici, na druhou stranu bytu. Mezi paneláky je několik stromů a je tu i větší klid, což by mohlo mít dobrý vliv na letecký provoz. A taky že jo!

Ptáci pořádají u krmítka slety v hojném množství. Přesunují se z břízy k nám, pak zase do krmítka naproti, pak na borovici, na břízu a tak pořád dokola. Brzo budeme muset dokoupit další semínka, aby bylo v krmítku stále něco na zob.

Dokonce jsme museli několikrát googlovat, co to k nám vlastně přiletělo. Sýkorku koňadru i modřinku jsme poznali, zvonka jsme ještě odhadli, ale dlaska jsem viděla snad poprvé. Taky jsem zjistila, že hrdličky bychom měli spíš odhánět, protože přenáší nemoci.

Kupodivu jsme ještě neviděli žádného kosa, ačkoli dřív jich tu bývalo spoustu. A vrabčáků je prý taky málo.

Ptáčkové jsou bohužel plaší a pramálo při focení spolupracovali. Stehlíka jsem nestačila vyfotit vůbec, takže si nejsem stoprocentně jistá, že to opravdu byl stehlík. Když jsem odtáhla záclonu, tak opeřenci většinou uletěli a dlouho se nechtěli vrátit. Přesto pár snímků mám a snad i vím, co je který pták zač :)

Čížek lesní (možná obecný) - fotka se podařila jen přes záclonu.

Dlask tlustozobý - přiletělo jich asi pět, ale než jsem stačila vytáhnout pořádný foťák, byli pryč.

Sýkora koňadra - těch tu lítá nejvíc. Rády hlídkují na omítce.

Sýkora modřinka - spolu s koňadrami nejčastější návštěvník našeho krmítka.

Sýkora uhelníček - není moc vidět, ale myslím, že to je opravdu uhelníček.

Zvonek zelený - pravděpodobně samec a samička.

Na stromě v dálce je strakapoud a hrdlička. Hrdlička přiletěla i na krmítko.
Spíš ji ale slýcháme. Hlavně když sedí na komíně, cukruje a zní to stoupačkovou šachtou po celém domě.

Mimochodem, šmrncovní proutěné krmítko jsme koupili před třemi lety (toto letí) na adventních olomouckých trzích a je to jedna z mála užitečných věcí, které jsme tam kdy pořídili. Pořád slouží výborně. I předtím jsme ptáčkům sypali, ale provizorní tácek se zrním měl silnou nevýhodu v období větrů nebo sněžení, jak dokládá fotka s Ferou.



UPDATE ze 4.ledna 2016
Dvakrát čížek zblízka. Nevím, jestli je tak odvážný nebo tak nenažraný, ale neuletěl ani když jsem se přiblížila k oknu.


UPDATE z 21. ledna 2016
Trochu lepší fotka dlaska tlustozobého.


1 komentář:

  1. Pěkné, moc. Máme stejné spády, my taky krmíme, ale jelikož už jsme na té vsi, tak trochu víc - slunečnici kupujeme na kila a snad obden :-D Někdy i směs, ale tu oni neradi, chtějí vyloženě slunečnici. A kosům na tácek drobky z tvrdého rohlíku (ne chleba ani sladké pečivo!) nebo hrst strouhanky, a jablíčko.
    A už se tu válí na křesle i Kočinda Bláža -kočka venkovka. Přišla při mrazech, a již zůstala, přestože o pár domů dál prý má u sousedů haranty :-D

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!