Poslední týden v práci

Téměř přesně po čtyřech letech jsem odešla z práce. Že prý na dovolenou. Mateřskou.
Zásadní události u mě/u nás nastávají v srpnu. Alespoň v posledních několika letech.

Do své první (a zatím jediné) práce jsem nastoupila 8. srpna 2011. Fera byla při tom!
O dva roky později, 10. srpna 2013, jsem vstoupila do svého prvního (a zatím jediného) manželství.
Od 9. srpna 2015 jsem ženou na mateřské dovolené (s prvním a zatím jediným dítětem).
A když to vezmu ještě trochu zpět, byl to srpen 2009, kdy jsme koupili byt (náš první vlastní a jediný).
Ty srpny jsou jakési osudové...

Teď se to navíc tak pěkně uzavřelo, jeden malý životní pracovně-rodinný cyklus. Až mě to skoro dojalo. Ale byla jsem tvrďák, protože "přece se neloučíme" a "přijdu se na vás podívat" a "jednoho dne se vrátím". Fakt! Dobrý kolektiv je na té mojí práci asi to nejlepší. Ona ta softwarová analýza jako taky není špatná, baví mě to, ale když už by mi něco mělo chybět, tak určitě lidi. Zvlášť ti, co bych je už neoznačila za pouhé kolegyně a kolegy.

Minulý pátek jsem tedy byla v práci naposled. Ale už tento pátek tam mířím znova: na návštěvu, vyřídit papíry a snad si dám i dobrý zákusek v Beatě (jeden ovocný dort bych si prosila).
Pořád ještě mi to úplně nedochází. Tahle dovolená bude nejen delší, bude jiná. Naprosto. Ale jaká? Opravdu nevím, nechám se překvapit.

Udělala jsem si z posledního týdne v práci aspoň pár Instamomentek na památku. Pro chvíle, kdy si to celé uvědomím, přepadne mě trudnomyslnost a já nebudu mít po ruce míč.

Za každý den aspoň jedna fotka.
Plus pár starších momentek BEA centra, co se mu přezdívá různě.
Tak takové to tedy bylo (fňuk?)

Mimochodem, jak vyplynulo z předchozího, dneska je to na rok přesně DVA ROKY, co jsme se s Czechbartem vzali. To někdy tak vyjde. Říká se tomu papírová svatba. 

Můj milý muži, DÍKY!

And now for something completely different...