LooneyCZ bloguje: Jak se do toho jednou pustíte...

...tak to chcete taky dokončit. I kdyby to mělo trvat třeba tři roky.

Při velké komodové reorganizaci jsem narazila na fotoalbum. Nedokončené. Ne že bych nevěděla, že v tom šuplíku je, akorát jsem se pořád nemohla dokopat k tomu, abych ho dodělala a zařadila mezi právoplatná alba. Jenže teď bylo potřeba ho ze zásuvky přestěhovat.

To jsem se takhle před třemi lety rozhodla, že si pořídíme klasické fotoalbum, necháme vyvolat fotky z dovolené v Orličkách a já to pak všechno pěkně nalepím, popíšu, vstupenky přidám a tak dále.

Začala jsem s chutí. Ovšem pak to jaksi upadlo. Čas od času jsem pár stran upravila, ale konec byl stále v nedohlednu. I ty dlouhé zimní večery byly na album krátké. Až teprve dnes nastal ten slavný den. Je hotovo. Díky nedostatku místa v šupleti.

Mezi dnem, kdy jsem s prací na fotoalbu začala, a současností, uteklo mnoho času. Během té doby jsem stačila vytvořit několik dalších fotoknih (je to o moc jednodušší a rychlejší), sepsala různé výletní historky na blog a stihla jsem se třeba i vdát a otěhotnět. Což jsou mimochodem přesně ty věci, do kterých když už jsem se pustila, tak je nechci vzít zpátky a budu na nich makat ;)

Mozaika - pracná záležitost

Trpělivost s prací na albu se určitě vyplatila, je to aspoň originální kousek. Stejně jako ta kachlíková mozaika v kuchyni, do které jsem se tenkrát nadšeně pustila a po dloooouhých přípravách, nekonečném lepení a následném několikahodinovém spárování, během kterého mi Czechbart vydatně pomáhal a dokonce mě ani za tenhle šílený nápad nezabil, jsme ji dokončili, a není-li to dokonalé, tak je to aspoň osobité a jedinečné a naše.

Závěr z těchto dvou konkrétních případů je ovšem pro mě jasný. Stálo to sice za to, album i mozaika jsou hotové, ale znova do toho jen tak nepůjdu... Zkusím se pustit zase do jiných ptákovin a nadšení třeba vydrží. Jako mi vydrželo psaní blogu. Nebo háčkování. Nebo to manželství ;)

...