27. září 2014

ZZ - západ zářijový

Na zimu odlétají ptáci na jih. My jsme na sklonku léta odjeli na západ. Na západ naší republiky. Ale jen na pár dní.
Takový prodloužený víkend v září může dopadnout v podstatě jen dvěma způsoby: buď nastane prosluněné babí léto, nebo se začne hlásit podzim a celé dny mží, prší, kape, ba i leje jako z konve. Mlhy included ;)
Zažili jsme obojí.

Ale stejně, když to srovnám s tím výletem na Kokořín... :-D (Omlouvám se, ale takhle bude zřejmě začínat každý cestopisný příspěvek.)


Cestou tam se počasí jakž takž drželo. Zastavili jsme se v Písku, na zámku v Blatné a v parádní restauraci ve skále si dali škopek vychlazeného Chodovaru (jeden Zámecký ležák, jedno nealko). Večer jsme ještě stihli ochutnat pár františkolázeňských minerálních pramenů, z nichž některé nás chuťově opravdu nezaujaly (vizte). Vlastně... ony byly všechny dost hnusné, slané a takové... eee.

Selfie není nikdy dost :)
Krásenský vrch, SOOS, Rotava, Loket

Druhého dne se ovšem počasí totálně nepovedlo. V Chebu jsme promokli až na kost. Prostě durchum durch. Tak jsme to vzali někam pod střechu, do zámku v Bečově nad Teplou. Během prohlídky věnované relikviáři svatého Maura jsme se zahřáli a hlavně usušili. Při vstupu do trezoru, kde jsme mohli tuhle unikátní zlatnickou památku obdivovat naživo, z nás už tedy necrčela voda. Venku dokonce přestalo pršet. Když jsme cestou zpět míjeli odbočku k rozhledně na Krásenském vrchu, pořád ještě nepršelo, ale mlha byla hustá tak, že by nám ji Rákosníček mohl závidět. Navzdory názvu nedaleké obce - Krásno - tu bylo dost hnusno. Zdejší kamenná rozhledna je ale tak hezká, že jsme i ten výhled oželeli a rozplývali se nad zvláštním venkovním schodištěm a množstvím materiálu, který se tu musel spotřebovat.


Třetího dne to nejdřív moc nevypadalo. Z Bismarckovy rozhledny na kopci Háj nad městem Aš jsme viděli ještě větší prd (dá-li se tato jednotka vůbec kvantifikovat) než z Krásenského vrchu. Naštěstí v rezervaci SOOS se mezi mraky objevila modrá obloha a sluníčko. SOOS nás nadchnul. Byli jsme sice na Islandu, ale tady to bylo parádní, a nebýt toho, že neumím dokonale ovládat svůj fotoaparát, mohlo tu následovat video některého z těch roztomile bublajících bahýnek. Co už, stejně by nebyl cítit typický sirovodíkový smrádek ála zkažená vajíčka, ani by nešlo ochutnat jediný pramen v téhle oblasti, který se dal pít (Císařský pramen, připomínal Těšikovskou kyselku).
Konečně nastalo počasí, ve kterém mohlo být i něco vidět. Bohužel další navštívená rozhledna, U Strejců v Lubech, je dlouhodobě uzavřená. Pokračovali jsme tedy do Rotavy, mrknout na další islandupodobný útvar, čedičové varhany. Jsou velké, krásné a směle můžou konkurovat Panské skále i Svartifossu. V okolí rostlo tolik hub, že jsme neodolali a večer si dali smaženici. Před návratem do penzionu jsme ale ještě stihli alespoň jednu rozhlednu s výhledem. Opět se jmenovala po Bismarckovi, ale tahle stojí na Zelené hoře u Chebu. Taky jsme se zastavili u Frantíka v lázních, abych si ho mohla náležitě osahat (haha).


V neděli jsme se vydali na cestu domů. Zastávka na Lokti byla zajímavá, ale zároveň nás trochu zklamalo, že na zdejším hradě toho vlastně moc není. Kromě působivé expozice o hrdelním právu, kde se dočtete mnoho třeba o různých způsobech mučení (a to velmi podrobně), je to tu trochu prázdné. 
Zase začalo mžít, pak pršet. Při procházce po zámeckém parku v Krásném Dvoře nás před deštěm chránily vzrostlé stromy. Gotický templ, který sloužil jako rozhledna, je v havarijním stavu a tudíž nepřístupný.
Zámek, ve kterém se natáčel třetí díl Básníků, jsme si prohlédli jen zvenčí, byla před námi ještě dlouhá cesta. A jedna další rozhledna. Na Kostelním kopci, v místech kde stávaly Kozihrady, dnes najdeme krásně opravenou Schillerovu rozhlednu. Nad obcí Kryry se tyčí tak trochu jako maják. Možná je to dřevěným ochozem nebo zastřešeným podloubím, ve kterém člověk marně hledá velikou lucernu. Nebo snad tím, že stojí na samém okraji srázu? Kdo ví. Výhled je tu asi hezký, ale kvůli nízké oblačnosti nebyla dohlednost moc velká. Na druhou stranu, bylo vidět aspoň něco.
Z Kryr už jsme zamířili přímo domů. Ještě jsem poobědvali v Krušovicích, ale pak už opravdu rovnou za nosem. Na východ. Domů.

P.S. Mnozí se mě ptali, proč zrovna západní Čechy. Na to existují dvě odpovědi: jednak jsme tam nikdy nebyli, takže nás to lákalo, jednak jsme ještě neměli žádné nalezené kešky v Plzeňském a Karlovarském kraji (poslední dva kraje v Česku bez nálezu).

Jo a více fotek je tady: Západní Čechy na rajčeti.

2 komentáře:

  1. Tedy a ani na naší http://coord.info/GC2BE30 jste se nestavili? Sotva půl kilometru od hradu.

    OdpovědětVymazat
  2. To mě docela mrzí, ale ono bylo dost ošklivo, tak jsme se v Lokti moc dlouho nezdrželi.

    OdpovědětVymazat