Jednoho dne si koupím ušák, možná tenhle. Pohodlně se do něj usadím s hrnkem horkého čaje a dobrou knihou. Mohl by být třeba prosinec, vánoční svátky, a za oknem by tančily sněhové vločky. Jen bych tak seděla v tom úžasném křesle, u okna, v obýváku s velikou knihovnou, a četla si...
Dnes ale u nás není po sněhových vločkách ani památky. Začala jsem konečně číst knihu Cit slečny Smilly pro sníh, kterou mi půjčila Jana, když jsme jim promítali naše fotky z Islandu (hlavně ty snímky z ledovcové laguny ji inspirovaly). Dost se na ten příběh těším.
Knihovnu už máme. A není úplně malá. Ježíšek nám do ní ještě nadělil knížku od Tima Burtona a dárkový poukaz. Máme co číst.
Akorát místo toho ušáku mám jenom plyšového ušáka. Jenže ono by se nám to velké křeslo prostě do bytu nevešlo. Tak snad jednoho dne.
Jdu si ke čtení udělat horký čaj.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentáře!