28. dubna 2013

Jak jsme jeli GEODAKAR 2013

Barva na Czechbartově řidičáku ještě nestačila ani pořádně zaschnout, když přišel s návrhem zúčastnit se letošního Prostějovského Geodakaru. Byla jsem příjemně překvapena. Souhlas, jedem!

V sobotu 27. dubna v půl sedmé ráno tedy vyrážíme na místo srazu, do autokempu Žralok v Plumlově. Jde se na věc! Už při čtení pravidel nám trochu zatrne. Tohle nebude nic lehkého. Deset stageí (= deset šifer), pár dalších disciplín, něco kolem sta kilometrů a to vše v osmihodinovém limitu. Uff. Auta polepujeme velkými identifikačními cedulkami s názvem a číslem týmu. Cítíme se jako opravdoví závodníci a zároveň nám to zajistí pozornost všech účastníků silničního provozu na Prostějovsku.

V deset hodin a dvacet minut konečně startujeme. Dostáváme mapku, na které je napsáno jenom hvězdárna. Naštěstí víme, že v Prostějově jedna taková stojí. Super, aspoň víme, kam jet. Na místě samém nacházíme indicie, ale co s nimi? Po hodině luštění si píšeme o nápovědu. Sice to znamená 45 minut navíc, ale když s tím nejde hnout, tak co jiného zbývá. Jede se do Dubu, ke kostelu. Dostáváme papír s fotkami, klasický Letterbox. Docela v pohodě se dostáváme do Tovačova, k šifře s pavučinou. První část souřadnic na nás vypadne hned, ale s druhou ne a ne pohnout. Nálada je ponurá, venku hic, v autě hic, hlavy bolí. Píšeme si o další 45minutový kopanec, ale i tak máme docela problém s řešením. Nakonec z papíru cosi vypadne. Projíždíme vesnice, o nichž jsme v životě neslyšeli (Hrubčice, Čehovice) a míříme na čtvrtou stage k rybníku. Tady nám to naštěstí docela jde, nálada se zlepšuje a míříme dál. Končíme v poli u zbytků cihlové stavby, asi komín nebo něco takového. Usilovně dumáme, posilňujeme se obloženými chleby a banánem, ale nic. Opět nápověda, času už totiž není moc. Naším cílem je dojet, byť bychom byli poslední. Hlavně v limitu. Jinak hrozí diskvalifikace. Na šestém stanovišti, u obce Hradčany, raději bereme 20minutovou penalizaci než abychom odmontovávali kolo. Máme obavu, že bychom ho už nevrátili zpátky. Místo papíru dostáváme CD. Pouštíme si ho a zapisujeme názvy skladeb. Pak ale přichází devátá nahrávka. Ticho. Pak morseovka. Aha, rychle luštíme a vyrážíme do Otaslavic k hladomorně. Z krabičky vytahujeme papír s textem o ohni. Času je už opravdu málo, takže po chvíli zase prosíme o pomoc. No jo, oheň! Máme papír držet nad plamenem a uvidíme. Fouká a zapalovač je po chvíli strašně žhavý, na jednom místě si kus indicie propálíme, ale i přes všechny tyhle nástrahy se nakonec souřadnice objevují. Míříme k prostějovskému zámku, kde si vyzvedáváme popis cesty k deváté zastávce. Tohle nás baví, jde nám to. 

Na místo určení dorážíme v pohodě. Czechbart neohroženě překonává Romži pomocí dvou lan natažených mezi stromy. Liché stage nám zatím moc nešly, ale tady najednou svitne myšlenka, přicházím na šifru, hurá! Nálada posádky je výtečná, vypadá to, že to stihneme. Honem, už jen poslední stanoviště. Tu v rámci soutěžní disciplíny tlačíme auto. Za to dostáváme dvě lahve kofoly, nic víc. Sice víme, že máme jet rovnou do cíle, tedy zpátky do autokempu, ale ještě je potřeba zjistit nějaké souřadnice a co na nich je. 

Obal kofoly mi připadá podezřelý, takže ho rozškubnu a ejhle, z vnitřní strany jsou nějaké znaky. Celkem lehká šifra. Zatímco se auto smýká po kruháčích, zapisuju čísla a zjišťuju, že výsledkem je Drozdovický rybník. Do kempu dorážíme sice po osmihodinovém limitu, ale ještě v rámci patnáctiminutové rezervy. To sice znamená další penalizaci, ale dojeli jsme a to je hlavní! Hlásím výsledek posledního úkolu. Je to správně!
Nemyslíme na nic jiného než na slíbený gulášek. Zapíjíme ho zbytky kofoly.
Přijíždí poslední posádky, povídáme si s ostatními, hodnotíme a smějeme se.

Čeká nás vyhlášení výsledků. Z 25 posádek nakonec bylo 6 diskvalifikováno, někteří to vzdali, jiní nedojeli v limitu. Náš tým skončil na krásném 16. místě, jsme spokojeni. První dva týmy si se závodem poradily úplně bez nápověd. Respekt!
Utahaní, ale spokojení a s medailemi na krku, odjíždíme domů. Afterparty U Ječmínka vzdáváme, těšíme se na sprchu. Domů dorážíme kolem deváté večer.

Sice jsme chvílemi mysleli, že to vzdáme, ale nakonec to bylo supr. Stálo to za to! Takže dík všem a geocachingu zdar!

P.S. Hrubý náčrt trasy letošního geodakaru zde: http://www.mapy.cz/s/6Zyi


Šifry z geodakaru, pro velké zvětšení klikni sem

Žádné komentáře:

Okomentovat