Geozamyšlení

Nedávno jsme na výletě potkali kolegy geocachery. Jejich oslovení nás zaskočilo tak, že mě to přimělo k malému geozamyšlení.

Geocaching začíná v poslední době v Česku nabírat na popularitě. Spousta lidí tuhle "hru na pomezí sportu a turistiky" provozuje a nespočet dalších o něm alespoň někdy slyšelo díky množství článků v novinách či dokonce reportážím v televizi. Některé z tzv. poučených mudlů potom zas až tak nepřekvapí, potkají-li v lese člověka, který si prohlíží ztrouchnivělé pařezy nebo na náměstí obhlíží dopravní značky. Ví, že hledá jakousi "krabičku s pokladem", i když se snaží tvářit nenápadně. Často se však kačerovi podaří pravý směr jeho zájmu utajit, a tak loví zcela neprozrazen. Fíglů je spousta - neprozradím ;)

Jak má ale geokačer poznat, kdo hledá kešku a kdo jenom tak postává na mostě a shlíží do řeky? Opravdu toho turistu tak zaujala ta mapa nebo si prohlíží všechna možná místa, kam by se pomocí magnetu dala šoupnout mikrocache? Mám se zeptat, zda ten člověk hledá? Co když prozradím místo úkrytu?
Někdy je trénovanému oku zkušeného geolovce vše jasné. Jako onehdy, když jsme u hasičské zbrojnice potkali podezřelého chlapíka s papírem a tužkou v ruce. "Už jste ji našel?" zeptali jsme se rovnou, protože, upřímně řečeno, kdo jiný než geokačer by v pondělním odpoledni obhlížel malou vesnickou hasičárnu. "Ještě ne," odpověděl nyní už prozrazený kolega, a tak jsme se dali do společného hledání a za chvíli byla naše.
Jindy to ovšem tak jasné není. V té chvíli je vhodné použít terminus technicus, protože jako mnoho jiných spolků má i geokačerstvo svůj slang. (Viz!)

Jednou z nejpoužívanějších úvodních vět je prosté "Keš?" Chytne-li se kolega a prohodí něco ve smyslu "Ále, nemůžu ji najít", pak víte, že jste mezi svými. Pokud ovšem odpovědí bude jen udivený výraz, pak je třeba rychle vzít zpátečku.
Je tomu asi čtrnáct dní, co jsme zrovna tohle slůvko slyšeli od místostarosty, když jsme po marném pokusu o odlov seděli na břehu velkobystřického náhonu. Vedení města bylo evidentně poučeno. Bodejť by ne, když nedaleko ústí inkriminovaného kanálu je prý kamera. Odvětili jsme tenkrát místostarostovi, že keš budeme muset jít hledat jindy...

S opravdu krásným příkladem použití identifikační geootázky jsme se potkali víkend předtím, jak už jsem zmínila v perexu. Náš dvoučlenný tým, pracující pod přezdívkou jmeli, měl na víkend pozvanou návštěvu, a tak se na sobotu naplánoval malý pěší výlet na Kamenné proudy u Domašova. Já, Milášššek, kamarádka Doktorka a kamarádka Veterinářka jsme údolím Bystřice došli až na Smilov k bývalému mlýnu, vedle kterého stojí pěkná kamenná kaplička. Jak se tak kocháme, najednou z křoví vyskočí chlapík a slovy "Máte hint?" nás dokonale překvapí. Kamarádky, ač o geocachingu trochu vědí, jsou tím neznámým pojmem zaskočené. Já se po chvíli probírám ze šoku (znělo to jako "Stůj nebo střelím!") a vysvětluji kolegovi, že tuhle kešku jsme našli už dříve a Milášššek se nabízí, že místo úkrytu ukáže. Pak se dáváme do řeči a padají výrazy jako multina, listing nebo FTF. Tohle přesně jsou ty termíny, kterým rozumí jen zasvěcení. Nebo by alespoň rozumět měli. Když je ovšem vykřikne někdo z houští, může i kačer vzít do zaječích. Nebo do kačeřích?

Nakonec je ale vždycky lepší pokud široko daleko kolem předpokládáného místa úkrytu nikdo není. Člověk si aspoň může lámat hlavu sám. O to větší je pak radost z nálezu.
Pokud ale přece jen nějakého geokolegu potkáme, pak se s ním po úspěšném zalogování stylově rozloučíme. Líbí se nám pozdrav "Nechť vás provází signál"

P.S. Máte-li pocit, že hráči geocachingu strkají před téměř každé slovo předponu geo-, máte pravdu. Všechna geovozidla, geomanželé, geomanželky a geopsi budiž nám svědky...