1. října 2008

Výhodný kurz

Za deset korun českých dvě eura aneb Jak Looney měnila až vyměnila...

Looney jde po olomouckém chodníku a vyhýbá se óenkáčkům (ONK = olomoucká nášlapná kachlička), když tu za sebou uslyší "Hallo!"

"Mluvíte anglicky?" ptá se mě, anglicky (pochopitelně), paní ve středních letech.
"Ano, trochu," odpovídám jí.
"Prosím Vás, potřebuji do parkovacího automatu 20 korun, ale mám jen deset. Když vám dám dvě eura, mohla byste mi za to dát desetikorunu?" řekne mi a podle jejího "ojro" poznávám, že je Němka.
Chvíli si otázku přebírám v hlavě a trošku nevěřícně odvětím:
"No... ano, ale to je přece víc než deset korun?"
"Já vím, jenže si tu nemám kde rozměnit a potřebuji jen těch deset korun."
"Tak dobře," vytahuju peněženku a požadovanou minci podávám paní, která mi s úlevou děkuje. Dvoueurovka putuje ke mně. Loučíme se, odcházím a z dáli mě vyprovází šťastný cinkot mincí.
Aspoň mám čím platit až pojedu po Novém roce na Slovensko.

(přeloženo podle skutečné události)

2 komentáře:

  1. super lekce z ekonomie :-)no, tady je kraaaasne videt, jak je hodnota (v tomto pripade meny) subjektivni... pro tu pani mela za danych okolnosti desetikacka hodnotu dvou euro...
    a pak ze nemame tvrdou menu, pche!

    OdpovědětVymazat
  2. No, tak to jsem alespoň měla trochu ekonomie v praxi.
    Ještě pár Němců a budu v balíku ;-mrk

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!