16. září 2008

Praga 2008 apod.

V pátek jsme se s taťkou vydali do Prahy na světovou výstavu poštovních známek Praga 2008 (radost každého filatelisty), spojenou s mezinárodním veletrhem Sběratel (radost každého kolektora:).
A jelikož v tomhle demotivujícím, depresivním a demoralizujícím počasí, se mi nechce moc rozepisovat, vezmu to stručně.

Vstali jsme brzy, abychom už v šest hodin mohli vyjet vstříc hlavnímu městu. Díky tomu jsme někde mezi Červenkou a Mohelnicí zachytili tento krásný východ slunce, s chuchvalci mlhy válejícími se po lučinách.


Do Prahy jsme přijeli s drobným zpožděním, které jsme nabrali zejména stáním v tunelu jen 150 metrů před hlavním nádražím. Díky tomuhle zdržení jsem ale zjistila, že hodinky, které jsem dostala už před více než rokem a poměrně často je nosím, mají fosforové, ve tmě svítící ručičky (kupé totiž osvětlovala jen velmi úsporná žárovka).

Po krátké návštěvě v Paláci knih jsme se vydali na výstaviště do Holešovic. Stojíce v řadě na vstupenky, oslovil mě zničehonic starší pán. Mluvil zřejmě německy, ale z jeho řeči jsem pochytila jenom "Fráj, fráj". Na můj nechápavý pohled odpověděl až za ním čekající muž. "Ženy mají na výstavu vstup zdarma." Ahá, udělala jsem názorně, aby Němec pochopil, že mi to konečně docvaklo. Nicméně jsem solidárně počkala, až si taťka koupí lístek. Aspoň za mě ušetřil.


Modrý Mauritius přitáhl na výstavu víc lidí než bylo zdrávo. Prostory byly nacpány k prasknutí. Přesto jsme na současně probíhající prodejní akci Sběratel sehnali, co jsme chtěli - nějaké ty mince a kalendáříky. Pak jsme letmo prohlídli vystavené známky. Do "Síně slávy", kde se nacházely nejvzácnější kousky, jsme nešli. Fronta na několik hodin a detekční rám, kde vás ochranka prošacovala. Ne, díky.


Po půllitru extrémně hnusného piva, které bylo na místě k prodeji za pouhých pětadvacet káčé, jsme se rozhodli k odchodu. Po třech hodinách v dusné, přecpané hale výstaviště, jsme toho měli tak akorát.

Chuť jsme si spravili moravským vrabcem a vychlazeným Gambáčem v restauraci kousek od metra Hradčanská. A co dál s načatým dnem? Prohlídka Svatovítského chrámu s krásnými vitrážemi, minimem turistů a kelímkem od Coca Coly. Nákup turistických známek, jež se nám během dovolené (snad brzy napíšu Praha kolmo 2) nepodařilo sehnat. Odlov keší.


Vycházkovým krokem dolů na Malou Stranu, kolem zachovale vypadajícího somráka, který umí říct "Do you speak English?" na což plynule naváže "Slečno, neměla byste desetikorunu?" a hodí smutný pohled. Taky kolem dvou slunců a tří housliček. Kafíčko v kavárničce v podloubí nedaleko Malostranského náměstí. A ještě jedna keštička u Fürstenberské zahrady.


Nakonec jsme ještě obešli horní část Václaváku, abychom koupili mamce sůvu do sbírky. Pomalu na nádraží. V Opletalově ulici stojí na obrubníku chlapeček a močí do kanálu na ulici. "Vidíš, ani nemusíme jezdit do Bruselu," prohodí taťka.

Narozdíl od chlapečka jdu využít nové toalety na nádru. Desetikoruno, sbohem. Zmatek. Kdo platil, kdo ne? Slečna v okýnku je asi Ruska a česky skoro nemluví, stejně tak chlapík usměrňující lidičky, aby trefili na "pány" či "dámy".

vtip

Konečně ve vlaku. Celkem pohodlná jízda do Olomouce, jen deset minut zpoždění. Busem do dědiny.
Jo, tenhle výlet otce s dcerou byl moc fajn.

5 komentářů:

  1. Také jsem chtěl vyrazit na olympiádu známek. Jenže to letos nějak nevyšlo. Tak třeba příště (za deset let :o). I když podle Tvého popisu vlastně nevím, jestli jsem o něco přišel.

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky ses nerozepsala;-) Známky jsem kdysi sbíral, možná se v útrobách nějakého mého alba taky najde nějaký zezelenalý Mauricius... No ale o to nejde. jde o tu poslední větu. Závidím.

    OdpovědětVymazat
  3. Zrovna jsem se pachtila, abych napsala pár řádek o tom, jak i já jsem byla se svým taťkou na téhle akci, ale to počasí je fakt tak hrozné, že to nějak nemůžu dopsat. A co minerály? Nechala jsi se svést krásou nějakého kamene? Já tedy až moc! Skoro nevím, zda utratil taťka více za známky nebo já za kamínky :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kilometrová fronta na vykřičenýho Mauritia je hezký příklad davové psychózy. Rozhlašte, že máte papír, se kterým si Michelangelo vytřel prdel a všichni ho budou chtít vidět... :o)

    OdpovědětVymazat
  5. ->Koyama: Když to srovnám s tou před deseti lety, tak tohle byl děsnej humbuk. Byli bychom tam určitě déle, ale ty davy lidí člověka odradí. Tak snad příště a bez Mauriciů...

    ->Kamio: Ano, výstava byla spíš záminka pro pěkný výlet. Tatínek je vášnivý filatelista, já sbírala v útlém věku známky, co se mi líbily (se zvířátky, se znaky měst,...), takže jsem byla spíš doprovod.

    ->Bára: Minerály moc nemusím od doby, co jsem absolvovala dva semestry geologie. Maximálně jako součást pěkného náhrdelníku. Spíš jsem se nechala unést těmi kapesními kalendáříky, kterých ovšem nebylo moc.

    ->@Teo: Souhlasím. Bohužel celý ten povyk kolem MM je taky důkazem toho, jak davy lidí můžou zkazit celou výstavu.

    OdpovědětVymazat