Božena a já

Pásovec Božena a jiné fotky ze Dne sponzorů olomoucké Zoo.

Jak a proč Looney držela v náručí pásovce?
To bylo tak...
Původně jsme měli o víkendu jet do Jeseníků, jenže podzim nám dal zabrat, takže když se počasí konečně trochu vybralo, my seděli doma s hrnkem horkého čaje, abychom ty coldrexy měli čím zapíjet. Na horské túry jsme to neviděli, ačkoli úplně na umření to taky nebylo. A prosedět víkend v křesle? To zas ne, tak špatně nám přece není.
Rozhodla jsem se tedy pro původně odložený výlet do zoologické zahrady, s níž mě pojí "bakalářkové pouto", kde se měl konat Den sponzorů. O akci jsem se dočetla na webu naší katedry, jejíž pracovníci sponzorují právě pásovce štětinaté. Po troše emailové konverzace jsem se dozvěděla, že většina katedry ochořela, zbytek pak zřejmě nejeví zájem, tudíž do zoo nikdo nejde. Takže to mám zachránit já. Vzít foťák a udělat pár snímků.
Paradoxně tak pracovníky katedry reprezentovala studentka a její přítel.
K zoo nás naštěstí dovezl taťka, jinak bychom pásovce nezastihli. I tak jsme došli pozdě a průvod sponzorů dohonili až v půlce obchůzky. Ale fotku s Božkou jsem stihla. Jako zástupce sponzorů jsem se drze optala, zda bych se s ní mohla blejsknout. No a najednou mám ten uzlíček v rukách, smýká se to, ňuchá čumáčkem pod sakem, rozkládá pracičkama a drápe. "Foť to, Milášššku, ať mám na katedře co prezentovat."

"Tak já vám ji zase vrátím," říkám paní a předávám tu potvůrku zpět do povolaných rukou. Otírám si piliny z trička.
Míříme na dvůr v zázemí zahrady, kde nás čeká raut. Myju si ruce, pak si vybíráme pár chlebíčků, zapíjíme to výtečným burčákem. Mezi stoly na dvorku pobíhá koza, lama a mravenečník.

Hostinu jsme nečekali, ani to triko, co nám předali už při prezenci. Jsme tu prvně a tak trochu mimo. Nezdržujeme se dlouho, jdeme si znova a v klidu projít Zoo. V jedné ruce třímám foťák, v druhé poznámky k bakalářce. Babí léto v Zoo je krásné... a poněkud melancholické a líné...

Zasněný medvěd

Makak

Klokaní siesta

Surikata

Pomalu kráčíme k východu, kupujeme si americké megasladké koláčky, posloucháme mečící ovce kamerunské u nově postaveného hotelu. Silnice před vchodem je zalitá sluncem, jdeme pomalu ke kostelu, pak alejí dolů na autobus a vstříc městu.

A dnes? Dnes se zase léčíme...