8. března 2008

Bowling

Bolí mě ruka. Pravá. Ještě štěstí, že do klávesnice se dá klovat i levou. Narozdíl od psaného projevu bez větších problémů.
V rukách jsem nikdy sílu neměla. V nohách jo. Kdysi. Díky lyžařskému kroužku, ve kterém jsme jednou týdně týrali svá těla dřepy, kliky, sklapovačkami, opičími drahami a nekonečným setrváváním ve sjezdovém postoji. Ruce nebylo třeba tolik posilovat. Jen do té míry, abychom udrželi hůlky v ruce a nespadli z vleku. Tatínek překřtil moje horní končetiny na "hůlčičky". Výstižné.
Bowlingové koule jsou pro člověka jako já pekelně těžké - třeba takovou čtrnáctku bych k dráze asi ani nedotáhla. Mě stačila desítka. Jenže unést kouli je jedna věc a hodit ji tak, aby shodila kuželky, věc druhá. Jo, žlábek na okraji dráhy se mi trefit podařilo. Několikrát. Holt to míření musím dopilovat. Kamarád, který kvůli své slušivé sádrové šále (pořídil si ji při jízdě na snowboardu), nemohl hrát a jenom kibicoval, to popsal takto: "Peťa vždycky vezme tu kouli, donese si ji k dráze, a pak ji najednou odhodí jako by se jí štítila". Ano, můj styl hraní bowlingu je prostě nemožný, jak by řekl Milouš. Pravda byla taková, že jsem si nejdřív musela ujasnit, které tři prsty strčit do otvorů v kouli, a potom řešit jak je při odhodu zase dostat ven. Chvíli trvalo než se z "vrhu" stal "hod".

Nicméně poslední jsem nebyla. Ani předposlední. Byla jsem někde uprostřed. A to není tak špatný, když uvážím, že bowling hraju průměrně jednou za deset let (ano, konečně mi ta zkouška ze statistiky k něčemu je). Na prvních místech byli samozřejmě naši páni akademici. Pan profesor i pan docent se však ceny vzdali, a tak zmrzlinový pohár pro vítěze putoval k jednomu z nás studentů. Tedy měl putovat. Došla totiž zmrzlina. Zachránily to až palačinky s ovocem. Slečna, která se umístila poslední, zarecitovala za trest báseň. No jo, když jste za odměnu pozváni vedoucím katedry na bowling musíte počítat s riziky.
Příští rok bude Kartografický den v Olomouci zřejmě zas. Pokud se dostanu do organizačního týmu, na případný bowling se radši začnu včas připravovat. Co kdyby to tentorkát nevyšlo a básnička by zbyla na mě?

Čtvrteční hodinka strávená hrou byla fajn, ani následující "pokec" nebyl špatný. Profesor i docent sršeli vtipem. Ovšem v pátek jsem přestala cítit ruku. Teda vlastně začala. Bolela jak čert. A bolí mě i teď. Snad večer na kamarádčině oslavě zvládnu zvednout skleničku k přípitku.

4 komentáře:

  1. Můžeš připíjet levou, jak myslivci:)

    OdpovědětVymazat
  2. No nakonec jsem to zvládla i tou pravou *smajl*

    OdpovědětVymazat
  3. bowling je fajn. me po nem vzdycky boli prava pulka zadku. nebo vlastne leva...?

    OdpovědětVymazat
  4. Candy, ty máš problém poznat levou a pravou stranu? Neboj se přiznat, já tenhle problém totiž mám. Je to smutné, ale je to tak.

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!