13. února 2008

Proč blog?

Jak jsem tak četla Gombův článek, zamyslela jsem se nad tím, proč jsem si vlastně založila blog... Zalistovala jsem tedy ve svém brožovaném životě a zjistila, že jsem snad ani jinak skončit nemohla, neboť odmalička pořád něco spisuju...
Začalo to někdy v první třídě sbírkou básní (rozuměj bloček popsaný roztomilými rýmovanými útvary) a pokračovalo dvěma drobnými literárními pracemi. Společně s kamarádkou Terkou jsme tenkrát sepsaly jeden horor s prvky sci-fi a jednu humorně laděnou povídkovou knihu, které se ovšem u našich čtenářů setkaly s naprosto opačnými reakcemi. Citelně se to projevilo např. u naší třídní učitelky, která se při hororu smála a u povídek děsila (pravda, byl to dost černý humor...). Děsivý román Slizouni zabijáci pak měl pokračovat druhým dílem Jak slizouni vymřeli. Ten už jsme ale nedopsaly.
Ve "spisovatelské" činnosti jsme obě pokračovaly až při založení školního časopisu. v páté třídě ZŠ. Plátek byl nazván Boston podle nápisu na mikině jedné z mých spolužaček (asi nás v tu chvíli nic lepšího nenapadlo, no) a pokud vím, vyšlo ho pět čísel. Bylo nás tenkrát ve třídě jen 13 dětí, a tak jsme se na tvorbě v podstatě podíleli všichni a k tisku používali školní kopírku. Za utržené peníze jsme jednak kupovali ceny do soutěže, která byla v každém čísle, jednak dávali příspěvky na toner do kopírky. Na konci roku jsme si pak za našetřenou sumičku uspořádali malou oslavu s brambůrky a Rychlými špunty.
To byl ovšem jen začátek mé "novinářské kariéry". Na osmiletém gymnáziu jsem byla redaktorkou časopisu Komín a vedla něco jako dívčí rubriku. Pokud se pamatuju byly to články o batikování a výrobě tehdy populárních náramků přátelství. V prváku jsem se pak přihlásila na inzerát hledající přispěvatele pro nově založený školní časák Do půl těla. Tady se poprvé objevil můj fejeton Železný dědek. O tom, že DPT (jak se časopisu přezdívalo) bylo periodikum na úrovni, svědčí nejen to, že hned v zárodku zlikvidoval konkurenční Maškaron, ale hlavně ocenění v Soutěži školních časopisů základních a středních škol Olomouckého kraje. V té jsme se v roce 2005 dostali na první místo v kategorii Střední školy a dodnes mám schovaný i diplom. (Já vím, sebechvála smrdí, ale...)
Přišla maturita a s ní i konec časopisu. Posledním literárním počinem byl pro mě článek o pěveckém sboru do gymnaziálního almanachu. A vlastně ještě občasné přispívání do místního obecního plátku. Působení v univerzitním časopise Helena v krabici jsem vzdala pro nedostatek času, ale potřeba něco psát tu byla pořád.
Tu mi SillyFish napsala, že si založila blog. Cožeto? byla moje první reakce. Začala jsem tedy zjišťovat, což byl vlastně poslední krůček k založení Looney blogu, místa, které podobně jako papír snese téměř všechno a kde nemám povinnost dodržet termíny.

Takže: ať žije blog, místo kde člověk může ukojit svou grafománii...

5 komentářů:

  1. Taky trpím grafomanií. Akorát se mi nějak nepodařilo jí někde udat už v mládí. Marně vzpomínám, jestli byl nějaký můj výtvor zveřejněn ve středoškolském cyklostylovaném časopise CIHLA (rozuměj: Celoškolský Informační Humorně Laděný Aktuelník). Asi ne, snad jen rozhovor se mnou a mými kolegy z vítězného týmu školního kola a druhého týmu z okresního kola soutěže \"O zemi, kde zítra již znamená včera.\" :o)

    OdpovědětVymazat
  2. :-úsměvDěkuji za inspiraci, s dovolením se v krátké době připojím :-úsměv. Jo a rád tě čtu, ale to není žádná novinka, že? :-smích.

    OdpovědětVymazat
  3. ->koyama: CIHLA je dost dobrej název *řehtík* O co šlo v té soutěži \"O zemi, kde zítra již znamená včera.\" ??
    ->aleko: za inspiraci poděkuj Gombovi. Btw. já teď bohužel tvůj blog nějak nestíhám sledovat, ale ráda si čtu tvůj tejdovník *smajlík*

    OdpovědětVymazat
  4. O zemi, kde zítra již znamená včeraÓ, jak mladá...

    V soutěži \"O zemi, kde zítra již znamená včera\" šlo o zemi, kde zítra již znamená včera. :o) Tedy o Sovětský svaz. Ale neděs se, já byl \"odborníkem\" na téma Sovětští sportovci na Zimních olympijských hrách. Jak jinak jako sportovník. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. ->koyama:Díky za vysvětlení a opožděně gratuluji *smajl*

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!