Návrat z Pobaltí proběhl dnes v dopoledních hodinách.
Po příjemné sprše jsme rovnou hupli do postele, aby se naše autobusem zmučené páteře narovnaly a kruhy pod očima aspoň trochu zmizely. To víte, noční přejezd Vilnius - Olomouc, to není žádný med. Polské silnice sice ještě nad ruskými mají navrch, ale o nějaké kvalitě se u nich taky mluvit nedá. A nemůžete to brát tak, že kolebání autobusu na nerovnostech vozovky vás uspí, spíš naopak, zvlášť pokud při usínání vaše hlava v nepravidelném rytmu padá na okno. Autobus navíc nebyl z největších, což hlavně mému - bez desíti centimetrů téměř dvoumetrovému - Miláššškovi nepůsobilo zrovna moc pohodlí.
Právě jsme vstali, nakoukli do prázdné spíže, obhlídli pustou ledničku a nakonec k obědu snědli instantní těstoviny s omáčkou... Teď asi půjdem zase spát. Vlastně ne, ještě na okružní cestu s prádlem (pračku zatím nemáme, tak to slíznou naše matičky a jejich automatičky -smajlík-).
Vypadáme teď jako párek mátoh, které se plouží slunečným odpolednem, jako dva zpráskaní psi se staženými ocasy. Přechod přes dvě časová pásma, dlouhý přejezd. No náročná, ale úžasná dovolená!!!
Dnes už toho asi moc nevykoumám, ale jakmile zpracuju ta kvanta fotek a vstřebám zážitky, tak Pan Filuta bude přinášet téměř až retrocestovatelské deníky (mrk).
Po příjemné sprše jsme rovnou hupli do postele, aby se naše autobusem zmučené páteře narovnaly a kruhy pod očima aspoň trochu zmizely. To víte, noční přejezd Vilnius - Olomouc, to není žádný med. Polské silnice sice ještě nad ruskými mají navrch, ale o nějaké kvalitě se u nich taky mluvit nedá. A nemůžete to brát tak, že kolebání autobusu na nerovnostech vozovky vás uspí, spíš naopak, zvlášť pokud při usínání vaše hlava v nepravidelném rytmu padá na okno. Autobus navíc nebyl z největších, což hlavně mému - bez desíti centimetrů téměř dvoumetrovému - Miláššškovi nepůsobilo zrovna moc pohodlí.
Právě jsme vstali, nakoukli do prázdné spíže, obhlídli pustou ledničku a nakonec k obědu snědli instantní těstoviny s omáčkou... Teď asi půjdem zase spát. Vlastně ne, ještě na okružní cestu s prádlem (pračku zatím nemáme, tak to slíznou naše matičky a jejich automatičky -smajlík-).
Vypadáme teď jako párek mátoh, které se plouží slunečným odpolednem, jako dva zpráskaní psi se staženými ocasy. Přechod přes dvě časová pásma, dlouhý přejezd. No náročná, ale úžasná dovolená!!!
Dnes už toho asi moc nevykoumám, ale jakmile zpracuju ta kvanta fotek a vstřebám zážitky, tak Pan Filuta bude přinášet téměř až retrocestovatelské deníky (mrk).
Ahoj Looney, už se na Tvé deníky moc těším. Aleko.
OdpovědětVymazatUž se to vaří, už se to peče. Fotek je moc, takže se nimi zatím probírám, dělám výběr na vyvolání a na rajče.net a taky přehrabuju vzpomínky v hlavě. První dojmy by se snad měli objevit už dnes.
OdpovědětVymazatVítej zpátky, cestovatelko, též se těším, co z Tebe vypadne... (vítací mrkáček)
OdpovědětVymazat