19. července 2007

Bolí vás hlava? Bolí vás nohy?

Bolí vás záda? Bolí vás břicho? Zkuste smrt! Po smrti nebolí nic...

Policie radí: Zásady úspěšného sebevraha


Oběšení
Oběsím se doma na háku od lustru. Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít plyn a otevřít okno, kdo to má pak po měsíci čuchat. Volím dostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic smutnějšího, než když se sebevražda promění na distorsi kotníku. Pusu si přelepím leukoplastí, abych neoblil toho, kdo mě bude odřezávat. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám. Židli beru s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře. Zejména to platí u těch starých, oplechovaných, po Němcích. Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna. Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a neplýtval financemi na zdravotnictví. V přírodě se věším na místě z dálky viditelném. Není nic horšího, než jeden oběšenej a pod ním tři důchodkyně, kterým šlehlo, když se jim znenadání, v úrovni očí, zhouply nohy, to je pak strašnýho papírování.

Skok z mostu
Volím dostatečně vysoký most, např. Nuselák. Skáču v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s psychologem a policií, protože vím, že oni nemají čas na zbytečné kafrání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadišti mohli včas uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně si před skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají času nazbyt.

Zastřelení
Volím potřebnou ráži a druh střeliva, nepředimenzovávám, ale, taky nejsem krkna. Vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám to pro sebe, tak nebudu na sobě přece šetřit. Volím trasu z ucha do ucha nebo ústy směrem do zadu. Zásadně nestřílím zpod brady směrem nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelený prkenný strop a zastřelená bába o patro výš taky nasere.

Přejetí vlakem
Hlavu pokládám mezi koleje, tělo ven z trati, aby mě nemuseli pracně odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím trasy s pomalu jedoucími vlaky a zásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým. Policie má důležitější úkoly, než kompletaci osob na trati Praha - Havlíčkův Brod.

Obecné zásady
Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod sebevražd i štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce kriminálky a tudíž ji usnadním identifikaci. Nechám vlastnoručně napsaný dopis na rozloučenou, čímž vyvrátím podezření o násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát, odešlu jej doporučeně policejnímu oddělení místně příslušnému dle místa sebevraždy. V případě přejetí vlakem místně příslušnému útvaru železniční policie. Pokud nevím, kam až dojedu, tak dopis odešlu útvaru, v jehož působnosti je konečná stanice vlaku, kterým se nechám rozjet. Vždy řádně popíši místo sebevraždy, ve složitějších případech připojím náčrtek. Volím takové místo, kde mě najdou, než budu smrdět nebo volím jiná opatření, např. v zimě, když mrzne. Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil a funebrácká Avie. Nejsem paša, aby se mnou někdo tahal. Nevolím různé avantgardní metody, rozpuštění v kyselině, převálcování apod. Jsem si totiž vědom toho, že se tyto nestandardní metody hůře objasňují a komplikují jiným jejich práci.

2 komentáře:

  1. medvídek ušáček20. července 2007 v 12:57

    hustýto je hustý!!! ale černohumorně vtipný ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji ti, ty můj medvídku ušáčku milášššku ;o)

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!