Všechno je jednou poprvé

Například já jsem v úterý poprvé vyjela kolečkem kočárku ho*no. Dle rozsahu škod muselo snad být lidské.

Bylo mi podezřelé, že se zadní pneumatika na lesní cestě zničehonic obalila spoustou listí, tak jsem se sehnula... pak teprve mě do nosu udeřil ten puch. A bylo jasno. Fuj. Takže pěkně najít příhodnou větvičku, což v lese nebyl žádný problém, a honem exkrement vyšťourat. Naštěstí to docela šlo, domů jsme dojeli bez následků.

Vůbec poprvé jsme ven s kočárem vyjeli už 6. října. Vyzkoušeli jsme i tu parádní tašku od Rosy, kam se nám zatím vždy všechno pohodlně a přehledně vešlo. Při cestách k doktorce, do obchodu nebo na keš. Všude cestujeme stylově. Ta taška je prostě supr! (Upozornění: Nejedná se o placenou reklamu!)

První procházka po vsi

Mám procházky s kočárkem ráda. Za poslední měsíc jsem si takhle v naší obci mezi kopci prošla spoustu míst, kde jsem už dlouho nebyla. Třeba Podlesí. Nebo nové Beverly Hills. Je to příjemné vyjít na chvíli ven, drandit údolím nahoru dolů a hledat ztracenou kondičku, která za těch devět měsíců očividně odešla hoooodně daleko. (Kdybyste ji potkali, tak ji pošlete k nám. Díky.)

U jeho první kešky (Fort XI.)

Jen mám někdy problém se odhodlat a vyrazit. Možná je to tím, že momentálně obléknu pouze dvoje kalhoty, ve kterých se dá jít mezi lidi, takže musím doufat, že alespoň jedny z nich mám čisté. Nebo to souvisí s naším bytem ve čtvrtém poschodí bez výtahu, kam musím po procházce vydusat i s dítkem v náručí. (Zatím má jen 4 kila, ale co bude dál? Kdybych věděla, jak mě budou bolet ruce, tak bych v těhotenství posilovala.)

Jakmile ale jednou vyrazím ven, pak už si to užívám a pěkně pyšně si vykračuju tou naší vesničkou hezkou, střediskovou. (Pokud náhodou Junior v kočárku vříská, což je naštěstí málokdy, pak si nevykračuju pyšně, ale chvatným krokem spěchám domů a snažím se splynout s chodníkem. V tu chvíli mám totiž paranoidní pocit, že se na mě všichni divně a opovržlivě dívají.)

V tomhle krásném slunném počasí mě to venku obzvlášť baví. Klidně by to opožděné babí léto mohlo ještě pár dní vydržet. To listí, to slunce, ach...

V lese

Mimochodem, předevčírem jsem objevila zatím jedinou nevýhodu podzimní procházky po lese. Kloši. Neustále jsem je musela obírat ze sebe, kočárku i dítěte.
Pozitiva však převažují :)

P.S. Ještě jedno procházkové foto z 8. listopadu...

Tenhle listopad je na procházky s kočárkem jako stvořený #ZLesůKopcůAÚdolí #podzim #JuniorZK

Fotka zveřejněná uživatelem Petra Zet (@looneycz), Lis 8, 2015 v 1:19 PST