Ze Suchdola do vesmíru a zase zpátky

Návštěvu výstavy Gateway To Space jsme spojili s návštěvou u kamarádky, která momentálně žije s přítelem v Praze. No a to znamená, že nám nemohlo být jinak než blaze :)

Vlak měl jenom desetiminutové zpoždění, což je momentálně na trase Olomouc–Praha malý zázrak.
Cestu z hlavního nádraží na Prahu 6 jsme pak zvládli hravě, našli správnou adresu, takže za chvíli už jsme mohli vyrazit na výborný oběd do Café Girafe. Po maďarském guláši z rendlíku a škopku originálního únětického piva jsme sice byli sytí dost, ale ke kávě to chtělo dezert. A ten MAXI větrník vypadal tááák dobře. Aspoň Czechbart ty svoje narozeniny pořádně zajedl!

Na výstaviště do Holešovic jsme se po té náloži sotva dovalili. A kvůli barevnému běhu jsme to ještě museli vzít oklikou. Nakonec jsme ale ty správné pavilony našli a vydali se dobýt vesmír.

Model rakety Vostok, americký vesmírný skafandr, Czechbart s Darthem a Magion 1

Výstava Gateway To Space je parádní a moc jsme si ji užili. Od projekcí dobových materiálů, modelů raket i lunárního vozítka přes skafandry, potraviny pro astronauty a vesmírnou toaletu až po možnost sáhnout si na kousek Měsíce (jen jeden prstíček tam strčíte, trochu ho podrbete a hned zase půjdete). Moc se mi líbila sugestivní procházka po vnitřku vesmírné stanice MIR, kde se člověku zatočí hlava. A pro dobrodružnější a vytrvalejší povahy je tu i spousta trenažerů, kde se zatočí nejen hlava... Zkrátka, pokud máte rádi kosmonautiku, za ty peníze to stojí.

Je to prostě Hope Astronaut

Po výstavě jsme zamířili do Stromovky na pár kešek, jak jinak. Bylo tam krásně a hodně barevno. Před chvíli tudy proběhl The Color Run. Líným krokem jsme se přiblížili k tramvaji a pak honem zpátky do Suchdola na večeři, posedět, pokecat, pak vyčistit zuby a spát.

Ráno, po vydatné snídani, jsme si prošli okolí. Jakápak Praha, vesnička to je. Pár kroků, kolem ohrady s koňmi a už jsme byli v lese. Na Kozích hřbetech. V dálce je vidět Říp, pod námi Únětice, nad námi v jednom kuse nějaké to letadlo klesající na přistání. Slunko pěkně paří a je moc hezky. Vracíme se zpátky, balíme a přesunujeme se na oběd do restaurace, jejíž specialitou je nezávadná voda (je to kousek od Dejvic), jak stojí na ceduli u vchodu. Jídlo měli taky dobré.

Krmení koní, letohrádek ve Stromovce, na Kozích hřbetech, další létající stroj.

Rozloučili jsme se a tramvají přejeli až k nádraží. Vlak byl plný a tradičně o deset minut zpožděný. Ale dojel. A my jsme doma ještě stihli plánovanou domovní schůzi :)