Pravý Točník a výlet do věží II.

Expedice Pravý Točník opravdu nezačala zrovna nejlíp. Hrozilo totiž, že se na Točník o tomto velikonočním víkendu vůbec nepodíváme. Oproti původním plánům jsme sobotu strávili procházkou po Berouně a okolí. Nebylo to špatné, jenže, co si budeme povídat, cíl naší expedice byl jasně daný už v názvu.

Jak to tedy všechno dopadlo?


V neděli ráno dorazili rodičové a vysvobodili nás. Náhradní klíč zafungoval, hurá, auto je pojízdné! Po ubytování a krátké poradě jsme tedy klidně mohli ve čtyřech vyrazit na Točník. A Žebrák. (To se dost plete.) Z parkoviště jsme se vyškrábali nejdřív na Točník. I tady mají medvědy. Taky psy. A prase. Prošli jsme hrad křížem i krážem, potom jsme sestoupali k Žebráku. Který stojí v obci Točník. U obce Žebrák. Porozhlédli jsme se po kraji ze zdejší zachovalé věže. Počasí se trochu zhoršilo, ale zatím ještě nesněžilo.

Žebrák a Točník

Dalším cílem byla rozhledna na Třenické hoře. Zatímco my jsme tu odlov kešky neplánovali, rodiče si chtěli v Cerhovicích koupit turistickou známku. Nezadařilo se. Hotel se rekonstruuje (podle webu už dva roky), trafika je zavřená (podle webu už tři roky) a motorest s velice nepříjemnou obsluhou (podle webu je paní hostinská protivná minimálně pátým rokem) měl zavřeno. Tak jsme vylezli aspoň na tu rozhlednu. Popravdě, výhled nic moc.

Na oběd jsme se raději přesunuli do Hořovic. V hotelové restauraci, kde se zastavil čas (ale pořád lepší šlágry z osmdesátek než potisící slyšet "hitovku" z Padesáti odstínů šedi, kterou neustále hráli v rádiu na recepci nebo v obchodech), jsme si dali docela slušné jídlo. Posilněni jsme vyrazili na zámek. Prohlídka hezká, ale v místnostech byla zima jak na Sibiři. Brrr. Po procházce v parku, kde navíc ještě silně foukal ledový vítr, jsme se šli ohřát do zámecké kavárny. I tady se zastavil čas. Ale tak nějak mile. Člověk se tu cítil jako u staré tetičky, které je líto cokoli vyhazovat. A zázvorový čaj měli luxusní.

Na Točníku

V pondělí ráno jsme sbalili kufry a společně, ačkoli každý ve svém autě, jsme se z Berouna přesunuli na Karlštejn. Když už jsme to teda tak dlouho plánovali. Díky nasbíraným razítkům jsme to dokonce měli zadarmo. Na prohlídku jsme se dostali rychle, sezóna je teprve na začátku, takže turistický ruch nebyl tak hrozný. Do Kaple svatého Kříže jsme ale nešli. Jednak je potřeba se objednat, jednak se tam provází až od května.

Po prohlídce jsme se rozdělili. My dva s Czechbartem jsme ještě měli v plánu jednu kešku, rodičové zase muzeum. Zamířili jsme vzhůru na kopec za krabičkou, výhled na hrad tu byl parádní. V tom se ale počasí, po celý víkend celkem solidní, neudrželo. Obloha se zatáhla a než jsme se vrátili do podhradí, začalo sněžit. Co sněžit, chumelit. A vydrželo to ještě skoro dvě hodiny. Z parkoviště u Berounky jsme ale už vyjížděli opět za sluníčka. Chumelení nás pak chytlo na dálnici ještě dvakrát, hustá bílá tma, humus. I tak jsme ale opět měli štěstí, žádné nehody ani kolony se na déjedničce nekonaly. Všichni jsme dojeli v pořádku domů. A auto? Oprava zámku s klíčem vyjde na zhruba čtyři tisícovky. A to je opravdu taková pěkná tečka za tím naším případem...