31. března 2012

Jak jsem se zcvokla

a stal se ze mě tvor veskrze kreativní a tvořivý. Vyprávění o háčku velikosti 3 a půl, přízi, řetízkových okách, krátkých a dlouhých sloupcích, ba možná i o těch třikrát nahazovaných.

Bylo nebylo... Jednoho krásného dne na pracovní poradě jsem se vážně začala zaobírat myšlenkou na koupi háčku. A pak, ve slabé chvilce pracovní amorálky, jsem si vygooglila několik návodů na háčkované kytičky. Takhle prostě a nevinně to začalo.

Co vlastně bylo prvotním impulsem k úvahám o ručních pracech? Nevím. Debata nad abstraktními třídami, nepersistentními atributy a statickými metodami asi těžko. Nějaký rozhovor s kolegyněmi? To spíš.
Nejdříve jsem si vypůjčila háček a vlny od mamky. Kdysi dávno mě háčkovat učila, a tak jsem oprášila základy a konzultovala je s videonávody na YouTube. Pak ovšem přišel zlomový bod: košík na háčkovací potřeby (vyrobený dle tohoto návodu, kdyby vás to zajímalo). Rázem bylo jasno: normálně jsem se zcvokla.
Následovala návštěva galanterie. Koupila jsem si háčky a přízi, kterou mi doporučila kolegyně (Camilla 6/4, ať už ta čísla znamenají cokoli), háčkománie započala. Teď mám pět klubek různých barev a nevylučuju, že přibudou další. Holt šílenství. (Proč jen je ta galanterka tak blízko mého pracoviště?)

Doma to tedy vypadá takto:
Moje piksla ala ponožka rozkvetla.
Okno taky zdobí kytičky.
Postarší svetr ozvláštnila dvoubarevná brož.
Mobil dostal nový kabátek.
A nemůžu se nepochlubit svými klubíčky.
Za spolupráci při motání děkuji Czechbartovi ;)
Pro zpestření přidávám ještě věnec na dveřích
(výsledek firemní oslavy MDŽ), aby bylo jasno, že blbnu i jinak
Obávám se, že nezbývá napsat nic jiného než "POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ". Pokud mě do té doby Czechbart nevynese z bytu v zubech... i s klubíčky.

Žádné komentáře:

Okomentovat