6. října 2007

Růže z Turaidy

Lotyšská pověst o Růži z Turaidy aneb malé doplnění ke dni desátému.


Jak už bylo řečeno, desátý den naší dovolené v Pobaltí jsme strávili z větší části v Národním parku Gauja. Navštívili jsme jak Gutmanovu jeskyni, tak biskupský hrad Turaida. Obě tato místa spojuje postava dívky Maiji, k jejímuž hrobu, nacházejícímu se nedaleko hradu, přichází ročně mnoho novomanželských párů položit svou svatební kytici. Proč? K její smrti se totiž váže pověst (založená na skutečné události z 17. století), kterou se zde pokusím - na přání - převyprávět. (P.S. Nakonec volně převyprávěno dle anglické Wikipedie, hesla Rose of Turaida.)

V roce 1601 proběhla u Turaidy krvavá bitva. Když správce hradu hledal na bojišti raněné, našel mezi oběťmi malou holčičku, ležící v náručí své mrtvé matky. Dal nalezenkyni jméno Maija a rozhodl se, že se o ni postará. Jak si usmyslel, tak se i stalo. Správce vychovával dívku, jako by byla jeho vlastní , a Maija rostla do krásy. Byla tak půvabná, že jí lidé neřekli jinak než Růže z Turaidy.
Maija se zamilovala do zahradníka Viktora, který pracoval na hradě Sigulda na protějším břehu řeky Gauji. Viktor její lásku opětoval, a často se s Maijou scházel u nedaleké jeskyně. Vypadalo to, že jejich štěstí nic nestojí v cestě, a tak se na podzim roku 1620 začalo mluvit o svatbě.
Tou dobou krajem projížděl polský důstojník jménem Adam Jakubowski. Maija se mu líbila a on chtěl, aby se stala jeho ženou. Napsal tedy Viktorovým jménem dívce dopis a pozval ji k jeskyni. Maija, nic netušíc, na schůzku šla se svou mladší nevlastní sestrou Lentou. Když zjistila, že místo milého ji tu čeká chtivý důstojník, nezalekla se.
"Když mě necháš jít," řekla mu, "dám ti svůj šátek. Je kouzelný. Kdo si ho uváže, toho nezraní žádná bodná zbraň."
"Nevěřím ti," odvětil důstojník.
"Tak mě zkus probodnout svým mečem a uvidíš."
Muž tedy uchopil svoji zbraň a ... Krvácející dívka se záhy mrtvá zhroutila na zem. Teprve nyní si uvědomil, jakou krutou lest na něj připravila. Maija za svou věrnou lásku zaplatila životem, ale uchovala si svou čest!

Večer přišel Viktor do jeskyně a uviděl svou snoubenku mrtvou. Samozřejmě byl obviněn z její vraždy a uvězněn. U soudu se však objevil svědek Petretis Skudritis, který dosvědčil, že doručil falešný Jakubowského dopis Maije. Také Lenta u soudu vypověděla, co viděla. Viktor byl osvobozen. Svou milou pohřbil nedaleko Turaidy a u jejího hrobu vysadil dvě lípy, které tam rostou dodnes. Potom odjel ze země a nikdy více se nevrátil.

Podle dokumentů z archivu ve městě Sigulda vyplývá, že polský důstojník Jakubowski byl posléze dopaden a odsouzen ke smrti oběšením.

4 komentáře:

  1. a mně se líbej ty lípy...

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za převyprávění, Looney. Krásně romanticky smutné...

    OdpovědětVymazat
  3. Někoho bere za srdce příběh, jiného zase lípy :-úsměv

    OdpovědětVymazat
  4. Hmm. Pobaltské seppuku. V tom příběhu je docela hloubka.

    OdpovědětVymazat