8. srpna 2007

Jak se dělá muzeum

aneb Stodola napěchovaná exponáty
(o sobotní návštěvě "Skanzooparkuzea").

Sobota 4. srpna se opět nesla ve výletním duchu. Po vydařeném výšlapu na rozhlednu Háj u Šumperka se rozhodujeme navštívit ještě nedalekou obec Rapotín. Už od Šumperka nás totiž cedule lákají do zdejšího ZOOparku, Veteran muzea a Zemědělského skanzenu v jednom! A tak tedy vyrážíme.
Projíždíme městem, které volně přechází v předměstí, a pátráme po cedulce s šipkou doprava. Tam někde by měl být Rapotín. Á, tady! Z hlavní silnice odbočujeme na... tankodrom! I terénní vůz, který nás míjí, jede krokem. Ementální silnici sice střídá úzká nová asfaltka, ovšem parkoviště u skanzenu, vysypané makadamem, taky není pro pneumatiky našeho autíčka zrovna růžový sad (ačkoli růžový sad a pneumatiky...?). Nicméně na poloprázdné ploše zaparkujeme a vydáváme se k pokladně. Padesátikoruna vstupné, žádná studentská sleva a ještě dvacet korun za fotoaparát (máme s sebou dva a platíme, naštěstí, jen jeden). Vzhůru do ZOOparku, užít si za svých dvěstě dvacet.
Vítá nas poník v ohradě po pravé a spousta dětských prolézaček (ach jo, proč mají nosnost jen do 40 kg?) po levé ruce. holubOvečky, oslíci, lamy, velbloud, holubi, labutě,... a dva smutní makakové v malé budce, sedící na jediné větvi a snící o vzrostlých stromech, jako jsou ty v okolním, už čtyři roky stálevznikajícím, arboretu. Několik vyřezávaných dědů Pradědů (asi), dřevěný vodník, sova a prase. Nad tím vším hnízdo čápů. Děvčátko se projíždí na poníkovi, tatínek lítá kolem s foťákem upevněným ve stativu a natáčí.
Hned vedle stodoly tank! Okamžitě ho celý prolézáme. Všude kolem zrezivělé historické traktory, zrezivělé motorky, zrezivělé škodovky (mimochodem, máte-li Škodu 100, vykoupí ji). Tuny plechu! Tady by se líbilo železnému dědkovi!
V půl čtvrté nás průvodce svolává do stodoly... tedy, ehm, do muzea. Ještě před vstupem dovnitř vypráví něco málo o historii celého místa, zejména nezapomene několikrát zopakovat, že na obnovu usedlosti nedostali (myšleno současní majitelé) žádné dotace (proto tedy tak drahé vstupné, říkám si). Jejich píle je obdivuhodná, to se ovšem musí uznat. Jdeme dovnitř malými dvířky, dříve si však máme očistit boty na rohožce. Smysl mi uniká. Jaký nepořádek můžeme vnést, když ve stěnách stodoly jsou centimetrové škvíry? A na všem je tlustá vrstva prachu (kvůli zachování patiny, říká průvodce).
V šeru se chvíli rozkoukávám, pak uvidím neuvěřitelnou ... hromadu harampádí, sbírku zajímavostí, kopu veteše, směs cetek? Těžko říct, jak to rapotínské starožitnictví nazvat. Je tu obrovské množství kuriozit a sběratelsky cenných exponátů (tuším je tu), jenže... muzeumKdo je má pod tíhou všech těch tretek najít? Pravda, kdo hledá, najde. Ovšem ve vyhrazeném čase je to nadlidský úkol, člověk by potřeboval minimálně týden a ne půlhodinu. V úzké uličce se motáme jeden druhému pod nohama a vykoukáváme si oči. Auta, buben, hodiny, kočárky, šicí stroje, krabice od kakaa, obrázky, sáňky, motorky, banjo Waldemara Matušky, brusle, panenky,... A pro stromy není vidět les. Vycházíme ven omráčeni a zmateni náhlým volným prostorem (ostrý kontrast s muzeem). Do našeho odchodu hýkají osli. Hodnotíme.
-Líbilo?
-Já ti nevím.
Jdeme k autu, nasedáme a odjíždíme domů. Zpátky nejedeme stejnou cestou, tlumiče by to nemusely přežít. Projíždíme Rapotínem. V autě se strhne debata. Vzpomínáme, co všechno jsme vlastně viděli. Takový to udělátko, todlencto, tohle a onohle. No, jak to chcete nazvat, když popisky u ničeho nebyly a průvodcovo "Chce se někdo na něco zeptat?" zůstalo nevyslyšeno. Proč? Nikdo z nás nevěděl, na co se zeptat dřív. Stejně jediná otázka, kterou jsem měla na rtech neustále, zněla: "Co to je a k čemu se to používalo?" Tu otázku bych ovšem musela položit nejméně stokrát, než bych opravdu měla pocit, že už vím všechno. Děda by mě pak zřejmě vynesl ze stodoly v protéze (možná, že i v zubech, nevím).
Závěr? Všeho moc škodí... Myšlenka "trochu jiného muzea" je sice hezká, ale v Rapotíně zůstává, bohužel, i navzdory všemu natahanému materiálu poněkud nedotažená.

Na dokreslení - odkaz na neoficiální a oficiální diskuzi sběratelů TZ.
ZDE odkaz na fotoalbum z naší návštěvy.

1 komentář:

  1. Od špendlíku po lokomotivuTak takové pěkné heslo mají stránky o Rapotíně... Na adrese http://www.sweb.cz/skanzen/

    OdpovědětVymazat